V neděli jsme si zaběhli půlmaratón Rakoveckým údolím
V rámci nedělního pozávodního výklusu jsme se rozhodli vyrazit odběhat nějaké ty kilometry do Rakoveckého údolí.
Proudí tam davy lidí na bledule, proč si je během klusu neprohlédnout taky.
A že se tam je na co dívat, to mi věřte. Nepamatuji si za desítky let, co tam chodím běhat nebo jezdit na kole, že bych jich bylo tolik, a ještě tak obrovské.
O půl desáté jsme se vydali obhlížet krásy této jedinečné přírodní rezervace ve složení:
Lukáš Koudelka, Lucie Kolmašová, Zdenek Kolmaš, Marie Hynštová, Jiří Bubeník a já. Já tedy jel 9 km na kole, abych to uvedl na pravou míru. Pořád jsem ještě docela mimo, ale něco jsem už taky odklusal.
Vybral jsem trasu z parkoviště na kraji Rakoveckého údolí a po cestě jsme pak běželi podél Rakovce, kde jsme na jednom místě museli tu potok překonávat.
Všude nádherně kvetly bledule a bylo tam opravdu krásně.
My dál pohodovým tempem, kdy se dalo klidně mluvit, pokračovali po cestě až k jedovnickým rybníkům.
Proběhli jsme kolem Vrbového a Dubového rybníka, obkroužili Budkovan a začali se vracet zpátky. Cesta zpět je mírně z kopce, pěkně nám to odsýpalo. Běželo se opravdu krásně.
Taky jsme slušně zrychlili, nezpomalilo nás ani moc focení u bledulí na cestě zpět a pak zastávka na improvizované občerstvovací stanici račických hasičů.
Potom jsme už jenom lehce doklusali až na parkoviště u Rakoveckého údolí, kde už bylo zase plno aut a lidí.
Davová psychóza jménem bledule zachvátila široké okolí.
Bylo to opravdu skvělé proběhnutí, věřím, že ho zopakujeme víckrát.
Těch 21,2 km v tak krásném prostředí, které jsme tam odběhli, nebylo ani cítit!
Byl to tam doslova balzám na duši. Všechny nás to tam okouzlilo, a to překrásné prostředí dokonale uchvátilo. A to já tam jezdím desítky a let, a přesto to bylo s kamarády zase úplně jiné. Byla to oslava běhu. Tak to má být pořád!
Společný trénink je skvělý a v takové přírodě pak fantastický.
Běh s kamarády se stejnými zájmy dodává tréninku mnohem vyšší přidanou hodnotu.
Musíme to praktikovat co nejčastěji.
A věřím, že se na tom vždycky domluvíme!
Zdeněk Smutný