V neděli jsme si odskočili od běhání na kola

V neděli jsme si odskočili od běhání na kola

V neděli se konala druhá část Štrauzáku a to jízda na kole. V červnu jsme ten hnusný kopec běželi a teď jsme na něm ještě dorazili na kolách.

Hrubá Voda

Po celonočním lijáku jsme přijeli do Hrubé Vody tak, jak jsme zvyklí před běžeckými závody na čas a tam nikde nikdo vyjma rozhodčích u startu.

Je vidět, že cyklisté to mají celkem na háku, kdy přijedou na start. Hodinu jsme počkali a pak se teprve šli odprezentovat a postupně vyrazili na trať.

Výborně si vedla na té hnusné trase Růžena Floderová.

S přehledem vyhrála mezi ženami nad 60 let.

Marie Hynštová zápasila jak s kolem, tak s kopcem, a nakonec přece jen doputovala do cíle v tempu jako na pouti do Santiaga de Compostela a bylo z toho druhé místo v nejstarší kategorii žen.

No a já jsem taky vyrazil na trať. Běhat nemůžu, jezdil jsem tedy na kole jako divý a myslel jsem si, že to tam strhám. S výrazem ve tváři: „Já vám ukážu,“ jsem vyrazil jako zajíc před chrtem a hned v první zatáčce jsem málem smetl příslušníka policie, co tam hlídal, aby nám auta nevjely do cesty. Vlítl jsem do toho kopce a šel hned do stoje. Nějak jsem si totiž neuvědomil, že když jsme to na jaře běželi, že tam vlastně nikde není možnost se pak uvolnit a rozjet. Po kilometru jsem měl mžitky před očima tep na pokraji kolapsu, nohy vytuněné jako ocelové inkgoty a zadřený jsem byl jako osina v zadku. A to mě čekal pořád kopec dál. Nohama se už nedalo otočit, hořela mi trachea víc jako po závodě na 800 metrů, a před očima se mi už silnice vlnila tak, že jsem málem dostával mořskou nemoc. Ještě že nezvracím, jinak jsem blil celou cestu. A použil bych tady ta nejsprostší slova, které jsem tam řval, kdyby to šlo, protože konec toho šíleného utrpení byl pořád v nedohlednu.

Nakonec jsem jako v mlze protnul cílovou čáru a padl v bezvědomí jako podťatý k zemi.

Tak nějak si představuji pochod smrti do pekla.

Takovou blbost udělat po startu, to se jen tak nevidí. A ještě tam navíc blbě měřili časy, protože i tak bych skončil třetí, jenže podle rozhodčích jsem prý byl o 6 vteřin čtvrtý. Nevěřím, moje stopky mě nikdy nezklamaly.

Pak jsem sjel dolů a naštvaný na maximální míru jsem si to dal ještě jednou. Jen tak na pohodu, celé v sedě a švihem. Jel jsem to o minutu rychleji. Prostě jsem vůl.

A to navíc tam nepochopitelně nevyhlásili pořadatelé kategorie, kde by se sčítal běh a kolo. V propozicích to měli napsané jako od chytré horákyně nebo tak, jak předpovídaly vojevůdcům slepé věštkyně v delfské věštírně. Když se tam král přijel zeptat, jak dopadne, když vytáhne do boje, tak mu řekly, že jak vyrazí válčit, zničí velkou říši. A zničil ji. Tu svoji.

Tak přesně to bylo v propozicích ke Štrauzáku.  Noc nic, už vím, kam nikdy nepojedu.

Zdeněk Smutný