Trénink - Cooperův test

Má pro vytrvalce smysl Cooperův test?

Cooperův test je běžecká zkouška, která umožňuje prověřit aerobní výkonnost organizmu, a zároveň také vlastně určuje vytrvalostní výkonnost testovaných sportovců i lidí z běžné populace. Tuto doplňující část úvodu k probrání toho, co nám vlastně přináší tento test, tam uvádím záměrně a s velkým důrazem na to, že testovaní jedinci nejsou vytrvalci.

Tento test vymyslel a připravil americký lékař a fyziolog Kenneth H. Cooper na základě měření u 30 000 mužů i žen a používá se při testování fyzické kondice amerických vojáků a kosmonautů.

Protože přesná měření aerobní kapacity se provádí docela složitě ve speciálních laboratořích, navrhl tedy pro praktickou potřebu Cooper naprosto jednoduchý test, běh na 12 minut.

Rozepsal pro desetileté věkové kategorie limity, tedy vlastně uběhnuté vzdálenosti za 12 minut a rozdělil je do 6 skupin, které jsou v podstatě charakteristické pro jednotlivé stupně vytrvalosti, jak vidíte v následujících tabulkách.

A proč právě 12 minut?

Protože z fyziologického hlediska je to dostatečná doba pro rozvinutí všech kardiovaskulárních, respiračních a katabolických procesů v lidském těle při vykonávané námaze.

Víc nechci zabíhat do detailních podrobností, protože si myslím, že pokud je někdo z vás bude potřebovat zjistit, klidně si v současné době může vyhledat a navíc po mnoha letech zkušeností vím, že jakékoliv odborné podávání čehokoliv většinu běžců spíš odpuzuje a nutí text jen přelétnout a díky tomu si z něj nic neodnesou.

Spíš bych se věnoval vlastní úvaze a tomu, jakou cestu k testování jsem si vytvořil já u svých svěřenců a konec konců i sebe.

Nejdříve ještě dodám, že když jsem tu odpornou dvanáctiminutovku zavedl jako test na sportovní škole se zaměřením na atletiku, kde jsem pár let učil a dělal i vedoucího trenéra, stal jsem se třídním nepřítelem všech žáků, jejich rodičů a příbuzných aspoň do desátého kolena. Děti to zásadně bojkotovaly a odmítaly i jen třeba 12 minut chodit. Tolik tedy k naší tak vychvalované mladé a líné počítačové generaci.

A teď zpátky k nám, běžcům, kteří jsou podle mě poslední slušní lidé v této prolhané a rozkradené zemi.

Cooperův test, jak je vymyšlený, je u běžců vytrvalců takový nic neukazující, protože časový úsek, v němž se testování provádí, je příliš krátký.

Proto jsem si zavedl pro vlastní potřebu test na desetikilometrovou vzdálenost, která byla pokaždé na stejné trati, a vlastně se jen lišily klimatické podmínky.

Na základě dosažených časů při pravidelném testování jsem pak měl dostatečný ukazatel stavu a také i výkonnosti všech běžců a běžkyň, které jsem připravoval.

Bylo bezpodmínečně nutné, aby se od zahájení tréninkového roku neustále zlepšovali, pokud tedy absolvovali přípravu bez potíží a zdravotních problémů. Když tomu tak nebylo, věděl jsem, že děláme něco špatně a případně zvolený systém tréninkového zatížení je třeba pro některé z nich nevyhovující.

Takhle se můžete testovat i vy. Najděte si přijatelný okruh ve vzdálenosti v rozmezí od 8 do 12 km a pravidelně a hlavně celoročně si na něm ověřujte vzestup své výkonnosti.

Já vím, že s Cooperovým testem to už nemá nic společného, ale myslím, že pro běžce je daleko důležitější a přínosnější právě to, co jsem popsal v předchozích větách.

Cooperův test považuji za přijatelný a dostatečný v jiných sportech, ale ne u vytrvalců.

Tak a teď mě můžete ukamenovat.