Tomáš Steiner druhý a Lukáš Soural pátý ve Veřovicích. Lukáš Koudelka druhý a Martin Skřivánek třetí v Kuksu. Simona Grulichová druhá v Bělkovicích
Tento víkend je řada závodů, tak se dalo čekat, že se objevíme na několika místech.
Pro nás tradicionalisty je samozřejmě na prvním místě Bělkovický kros, ale kluci se rozjeli i na maratón do Kuksu a také Orli zamířili do Veřovic.
Veřovice
Veřovská desítka je také velmi hezký závod. Mockrát jsme ho běželi, protože je součástí Orelské běžecké ligy, vyrazili tam Tomáš Steiner, Lukáš Soural a Petr Halas.
A vedli si fantasticky. Tomáš Steiner parádní časem doběhl celkově druhý a pobral balík.
.jpg)
Lukáš Soural zaběhl také výborný čas a celkově skončil pátý, kategorii pak vyhrál.
I Petr Halas zvládl trať výborně. Obsadil deváté místo mezi padesátníky a mezi Orly vyhrál.
Také Matěj Halas tam zabojoval, když ve své kategorii na trati 500 metrů doběhl čtvrtý.
Kuks
Až do Kuksu se rozjeli Milan Marek, Lukáš Koudelka a Martin Skřivánek absolvovat maratón. Určitě hezký výlet, jen je to trochu moc daleko.
Ale běželi skvěle. Lukáš Koudelka vybojoval druhé místo na náročné trati tohoto závodu.
A Martin Skřivánek doběhl kousek za ním třetí mezi muži. Paráda.
Také Milan Marek zaběhl výborně. V cíli byl celkově šestý a kategorii nad 50 let vyhrál. Starší kategoriie tam už nebyla vypsaná.
Bělkovice
Klasika. Náročný lesní kros v Bělkovicích obsahuje všechno, co si můžete přát. Hnusné kopce, smrtelné seběhy, bláto i překvapivě sem tam kousek suché lesní cesty, co víc si přát. Jen takovou drobnost. Přežít to ve zdraví. A to se tam nakonec proti nám všichni čerti spikli. Zima, liják, o to větší kosa, tak nějak si představuji soudný den.
Ovšem skvěle běžela i přes tyto podmínky Simona Grulichová. Celkově doběhla druhá a kategorii žen nad 50 let vyhrála.
Marie Hynštová si také trať v pohodě odběhla a vyneslo jí to druhé místo mezi padesátnicemi. V 66 letech.
No a teď tedy já. Celý týden byl na draka. Hlídal jsem nemocná vnoučata, bylo mi tak blbě, že jsem nechtěl ani běžet, ale nemohl jsem zklamat natěšené Lucku a Zdeňka Kolmašovi, kteří beztak celý týden nespali a ladili formu, aby mě smetli.
Jak jsme přijeli, už tam byla zima jako na Sibiři. Jenže já starý blb, jak jsem uviděl ty pološílené důchodce napůl nahé, tak jsem se hrdinně oblékl taky do kraťasů. Naštěstí jsem si vzal dvě trička, to mě zachránilo před smrtí umrznutím. A to prosím na střední Moravě v Bělkovicích a ne na Severním pólu.
Jak jsme vyběhli, tak oba dva Kolmaši vyrazili jako uštknutí minimálně černou kobrou. Jen se za nimi rozstřikovalo kamení na cestě. Nechal jsem je být. Ostatně na to bych stejně neměl. „Přijde můj čas,“ říkal jsem si v duchu a snažil se zahřát. No, přišlo něco jiného. Neskutečný krpál. Tam se snad lezlo po čtyřech, cepín a lano nebylo k mání a šlepr nejezdil. Nějak jsem to vylezl a postupně se zavěsil za Lucku a nahlásil jí, že je právě zvýšené období výskytu klíšťat, tak že jí visím na zádech. Kdyby mohl, facku by mi dala. Viděl jsem to na pravé ruce, jak šátrala po zádech, hned by mě liskla.
Vezl jsem se za nimi oběma celé to dlouhé stoupání a povídám jim, aby řeč nestála: „Vidíte, jak jsem slušný. Běžím za vámi a neprskám na vás ty bacily od mých vnoučat.“ To už se Lucka naštvala a vyzvala mě: Tak už sakra běž.“
Tak jsem šel. Ještě jsem si pochvaloval, že jsem dobře zvolil silniční boty. Jenže ouha. Během okamžiku se spustil příšerný liják a ochladilo se tak podle mě na mínus dvacet a možná i víc. A po cestě začaly téct potoky vody. Plaval jsem v tom jako v Dunaji a najednou ve mně něco hrklo a málem jsem musel zastavit. „Přece to nevzdáš,“ seřval jsem se a trochu zpomalil, abych se přece jen dostal do cíle. No zpomalil, i hlemýžď, co prchal do úkrytu před těmi blázny na cestě, byl rychlejší. A taky jsem okamžitě na kost promrzl. I jinovatku jsem měl kolem huby as nedokázal pak ani zmáčknout klíč od auta, abych se mohl převléct. A ty mokré a myslím i přimrznuté hadry ze mě museli dobrovolníci strhávat. I s kůží.
Vraťme se k závodu. Jak se pak sbíhalo z lesa, já najednou zaslechl příšerný řev. Srnky v okolí začaly předčasně rodit. Ptáci přestali zpívat, to mohlo být tedy i kvůli tomu lijáku, abych byl objektivní. Ale hajný vyběhl z hájovny s brokovnicí i kulovnicí a pěti psy. Koně nestačil osedlat. Pak dvakrát zahoukalo v Bělkovicích na obecním úřadě a začali se sjíždět hasiči, záchranka a kroužil nad námi v okamžiku i záchranářský vrtulník. S děsem v očích jsem ohlédl, co to po mě jde. A kdo myslíte, že to byl. Zdeněk Kolmaš. A taky Lucka Kolmašová. To byl takový duet, určitě by vyhráli nějakou talentovou soutěž, protože komise by prchla, že jsem dostal hrozný strach a z posledních sil přidal, aby mě náhodou netrefilo, až by se kolem mě přeřítili. Tak abych to zkrátil. Udržel jsem pár vteřin náskoku. Ovšem jakž takž v normálu. Zato na Zdeňka v cíli čekal málem defibrilátor a jen z něho zasyčelo: „Myslel jsem, že tě dám.“
Tak snad příště mě už smetou. Jdou po mě jako hladoví vlci a pořádají na mě štvanici, za kterou by se nemusel stydět ani nejlepší režisér divokých thrillerů.
.jpg)
Jo, a i tak stál můj výkon za houby. Šedesátníci mě zase smetli, skončil jsem až pátý.
Co nadělám, jen se utěšuji, že už nemusím nikomu nic dokazovat a alespoň to uběhnu. Na rozdíl od mnoha mladších, co sedí doma za bukem u mobilu a mají hubu plnou keců.
Foto: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/Belkovicky_kros_-_Belkovice_29._4._2023/
Foto Zuzana Frydrychová: fryzu.rajce.idnes.cz/Belkovicky_kros_2023/
Aqutlon Brno
Radek Buchta si v Brně vyzkoušel aquatlon a s přehledem zvítězil mezi šedesátníky.
Opět nás bylo vidět, závodní sezóna jede na plné pecky, příští sobotu nám pokračuje Vyškovská běžecká tour v Otaslavicích, tak šlapeme naplno.
Snad se přidají i ostatní.
Zdeněk Smutný