Představujeme: Pavel Hrdina – fotbalista lepší atletů
Zatím se nám nepodařilo sehnat potřebné informace k dalším běžcům z okresu Vyškov, protože však tahle rubrika na našem webu, kde představujeme jednotlivé vytrvalce, patří k nejsledovanějším, rozhodli jsme se ukázat také profily běžců, kteří velmi často na vyškovsku závodí, ačkoliv přímo z našeho okresu nepocházejí.
Pavel Hrdina a jeho začátky
„Od té doby co jsem začal chodit, tak jsem stále někde pobíhal,“ usmívá se Pavel na začátku svého vyprávění. „Ovšem nějaká smysluplnější forma mého pohybu se začala vyvíjet tak okolo sedmého roku mého života. To před naším domem probíhaly fotbalové mezi - sousedské souboje. Sušák na prádlo tam tehdy plnil nenahraditelnou funkci fotbalové branky,“ doplňuje při vzpomínkách na své dětství.
Když už potom dokázal kopnout do míče a měl dostatečně natrénováno, začal Pavel hrát
fotbal ve svém rodném městě, v Jablonném nad Orlicí, kde postupně prošel od družstva mladších žáků až po muže.
Při fotbale ale zjistil, že to není technika, díky které dával docela dost gólů, ale spíše to, že své obránce uhnal. Pak už bylo snadné dostat míč do brány.
V sedmé třídě základní školy byl vybrán na závod na dráze. Tam předběhl skoro všechny atletické běžecké specialisty z okresu a od té doby začal závodit i v běhu.
Přesto pro něj však stále byl nejdůležitějším sportem fotbal.
Jeho víkendy probíhaly tak, že dopoledne měl běžecké závody a odpoledne zápas ve fotbalu. Později, když hrál již za dorostence, tak vypomáhal také mužům. Poté měl víkend ještě nabitější. Dopoledne absolvoval závod, odpoledne zápas za dorost a pak ještě zápas za muže, což nebylo výjimkou, ale spíše pravidlem.
Běh dostal přednost
Kolem svého 18 roku se Pavel smířil s tím, že s fotbalem skončí a začal se věnovat již pouze běhu.
„Nikdy jsem při tréninku neměl žádný režim. Běhal jsem tak jak se mi zrovna zachtělo. Bavilo mě porážet soupeře s vědomím, že tréninku nevěnuji ani polovinu toho co oni,“ přiznává se.
V roce 2007 měl Pavel bojovou náladu a dokonce si sám napsal jakýsi trénink, který potom poctivě dodržoval. Díky tomu se kvalifikoval na ME v běhu do vrchu v juniorské kategorii. Kvalifikační závod byl tehdy na vrchařském závodě Rokytnice nad Jizerou – Dvoračky a on se nominoval na mistrovství Evropy umístěním na 4. místě, o které svedl velmi tuhý, avšak nakonec úspěšný souboj.
Tehdy ještě netušil, že právě tam nastane velký zlom v jeho dosavadním životě. A jak zásadně osudový.
Reprezentovat Českou republiku ne ME ve Francii byla pro něj nesmírná pocta a asi nejsilnější zážitek, který díky běhu zažil.
A právě tam se seznámil s rozpustilou zrzkou Martinou Vévodovou, která na ME reprezentovala české juniorky. Ta ho svými kouzly očarovala natolik, že jsou spolu dodnes.
Běžecký trénink
Pavlovy tréninky byly nejdříve takové, že jen poctivě trénoval na fotbale, což mu stačilo na úspěchy v mladších kategoriích. Až později začal běhat i mimo fotbalové tréninky, ale spíše tak, že se šel jen tak proběhnout. Bez nějakého systému či cíle. To pokračovalo až do mužských kategorií.
Teprve poslední dvě uplynulé zimy dal do běhu více úsilí. Každý den běhal do práce a z práce. Jedna cesta má 10km. Ranní přemlouvání bylo často velmi kruté, ale vydržel to a v letošním roce mu to šlape celkem dobře.
Přesto nikdy nezkoušel žádné tréninky na dráze a závody dřív vždy vesměs běhal jen do vrchu nebo absolvoval krosy.
V letošní sezóně si dal za cíl zaběhnout také kvalitní časy na rovině. To znamená startovat na silničních bězích a také na dráze.
Zatím moc takových příležitostí neměl, přesto se mu letos podařilo zaběhnout tyto časy.
Osobní rekordy:
3 km: 9:04
5 km: 15:41
10 km: 32:22
Ovšem kromě desítky však tyto vzdálenosti běžel pouze jednou a v nepříznivých podmínkách, takže doufá, že se mu časy podaří výrazně zlepšit. A to pokud ne letos, tak příští rok.
Čas na 1500 metrů 4:06 má zaběhnutý někdy ze školy a od té doby tuto trať nikdy neběžel.
Největší úspěchy a nejlepší výsledky
Pavel si samozřejmě nejvíc váží startu na již uvedeném ME ve Francii, kde doběhl na 23. místě.
Ve stejném roce, tedy 2007, vyhrál také Český pohár v běhu do vrchu.
Též byl velmi překvapený, jak dobře umí zaběhnout závody do schodů.
V roce 2013 doběhl 2. na MČR v Praze a podařilo se mu vyhrát závod v Olomouci, kde porazil silné závodníky, specialisty na tento druh běžeckého sportu.
Ale jinak Pavel úspěchy moc neřeší. Je rád, když zaběhne dobrý závod a porazí kvalitní běžce.
Sportovní a životní cíle
Pavlovým cílem je, aby vydržel zdravý a co nejvíce si vylepšoval své osobní rekordy.
A v životě?
V současné době chodí do práce a přitom dálkově studuje VŠ v Olomouci. Do toho se snaží trénovat, takže se opravdu nenudí.
„Kdyby se v běhu odečítaly vteřiny za hmotnost závodníka, tak by mě asi nikdo v ČR neporazil,“ směje se, „mám totiž 82 kg. To znamená tak o 10 kg více než ostatní běžci na mé výkonnostní úrovni,“ dodává jako osobní perličku Pavel Hrdina, vytrvalec, který o sobě zcela jistě dá ještě hodně vědět.
Autor: Zdeněk Smutný
2.8.2014