Představujeme: Ivan Vévoda – Běhání, příroda, včely
Sportovní začátky
Snad jako každý kluk, tak také Ivan Vévoda začínal s fotbalem. V rodném Lutíně kopal za zdejší žáky. Mezi fotbalisty tedy vlastně absolvoval první běžecké tréninky.
Tenkrát se pořádaly nesmírně populární dálkové pochody. Chodil na ně s rodiči a taková padesátka indiánským během, to už byla velmi výživná a kvalitní vytrvalecká zátěž.
Do přírody, která je mimochodem kolem Lutína velmi krásná, se často vydával též na kole. To Ivana nesmírně bavilo a na kolo nezanevřel doposud.
K fotbalovému tréninku postupně přidával i běh na polní cestě. Tam běhal stále stejný úsek a snažil se vylepšovat čas, za který ho zvládl uběhnout. Tímto způsobem si Ivan v dětství budoval všestranný základ pro nastávající vytrvaleckou kariéru.
První běžecké závody
Ve 14 letech absolvoval svůj první závod za školu, kde celý závod vedl a prohrál až 20m před cílem. Běhání ho stále víc přitahovalo. Když jednou z okna viděl, že na dráze lutínského stadionu někdo trénuje, ihned se tam vydal a za plotem toho běžce pečlivě sledoval. Byl to Květoslav Křížek. Ten, když viděl Ivanův zájem, tak se ho zeptal, zda si s ním nechce taky zaběhat. Ivan přikývl a tak vlastně začalo jeho závodní běhání.
Křížek závodil za Železárny Prostějov a také Ivan se stal členem tohoto oddílu.
V patnácti letech zahájil svou první atletickou sezónu. A první závod v dresu Prostějova byl krajský přebor v Brně, kde běžel 3000m za 9:48,8 a skončil tam druhý.
Pak už následovala Ivanova dlouhá běžecká kariéra, v níž dosáhl opravdu pozoruhodných výkonů, jak si můžete ověřit.
Osobní rekordy:
800m: 2:10,8
1000m: 2:49,0
1500m: 4:16,1
3000m hala: 9:07,0
5000m: 15:35,5
10 000m: 32:34,0
Půlmaraton: 1:12:20
Maraton: 2:33:06
Nejlepší výsledky
Hned ve druhé sezóně v Prostějově se Ivanovi podařilo vyhrát halové mistrovství ČR v Praze na Strahově. Tenkrát ještě na dřevěné dráze zaběhl 3000m za 9:38.
Určitě tomu napomohly i kvalitní dlouhé fartleky po Kosíři, které tam tehdy absolvoval s Květoslavem Křížkem.
Ivanovým snem bylo vyhrát nějaký maraton a tento sen si splnil až ve svých 39 let, kdy za velmi nepříznivých podmínek, ve větru, dešti a chladu dokázal zvítězit ve velmi kvalitně obsazeném Turčianském maratonu.
„ Běžel jsem celou trať sám asi na pátém místě a díky tomu, že jsem udržel tempo i po obrátce, tak jsem začal pomalu dobíhat doprovodné vozidlo, které jelo v čele startovního pole,“ popisuje Ivan svůj památný závod.
„ Asi 10km před cílem jsem předběhl Dmitro Pjatničuka, ukrajinského závodníka, který běžel na vedoucí pozici a s minutovým náskokem jsem na prvním místě doběhl do cíle. Byl jsem ale tak unavený, že jsem se ani nemohl moc radovat z vítězství,“ dodává při vzpomínce na nesmírně těžký a vyčerpávající maratón.
Veteránská léta
Ivan se moc se těšil na závodění mezi veterány. Jenže jednoho dne zjistil, že nemůže pořádně zvednout levou nohu. Rentgen odhalil, že má artrózu v kyčelním kloubu a doktor mu další běhání nedoporučil. Ze sportů mu zůstalo jen kolo nebo plavání.
Na čas přerušil své závodění a trénoval jen s dcerou Martinou. Má na zahradě 300m travnatý okruh se smrkovým tunelem a v lese u Švábenic pak kilometrový okruh, jaký poznal na soustředění v Houštce. A od letošního roku si vyměřil ještě tříkilometrové kolečko v lese s označením po 100metrech, kde teď trénuje.
Kosíř ze svého mládí tedy vyměnil za Švábenický les, ve kterém ho běhání baví nejvíc. A kyčel je na tom pořád stejně již 12 let.
Navíc si našel i nového koníčka. A velmi užitečného. Začal včelařit a díky medu a včelímu jedu, jelikož se žádný včelař žihadlu nevyhne, se cítí skvěle a běhá mu to dobře, když ho včelky „pustí“ na nějaký ten závod. Včely jsou pro něj i vzorem, co se týče píle a pracovitosti.
„V současné době jezdím na kole každý pracovní den 12km do práce a 12km zpět v létě i v zimě. Potom si odpoledne zaběhnu v lese své 3 kilometry a to je dost na to, abych se udržel v kondici,“ usmívá se nad svým současným tréninkem. „Přesto i tohle stačí k občasnému vítězství mezi padesátníky, jako třeba teď na závodech v Tučapech nebo na Mamutu v Přerově,“ tvrdí Ivan Vévoda, vytrvalec, co se od fotbalu dostal až k maratónu.
Autor: Zdeněk Smutný
7.6.2014