Představujeme - Dana Hyláková

Představujeme - Dana Hyláková

Triatlon je pro Danu Hylákovou koníčkem i odreagováním od náročné profese

 

“Asi popírám pravidlo čím starší, tím horší,” říká o sobě Dana Hyláková

 

Při vyhlášení Sportovce roku 2019 okresu Vyškov se postavila na pomyslný druhý stupínek v hlavní kategorii jednotlivců. Většině těch, které nechala za sebou, by mohla být matkou. Přesto její výsledky v triatlonu v uplynulém roce zaujaly odborníky, kteří o pořadí rozhodovali. Při tom pro ni samotnou, jsou závody jen velkým koníčkem. „Triatlon je pro mě i odreagováním od náročné profese,“ zdůrazňuje Vyškovanka Dana Hyláková, povoláním veterinářka v ZOO parku ve Vyškově.

 

Co myslíte, které výsledky vás mezi nejlepší vynesly především?

V ruské Kazani na jsem byla na mistrovství Evropy v kategorii Age group 54 až 59 let třetí ve sprint triatlonu. A samozřejmě i to, že jsem na domácím mistrovství republiky ve sprint triatlonu, které se konalo v Brně, ve své kategorii obhájila první místo z loňského roku.

 

Pojďme na začátek, kdy jste začala vážně přemýšlet o triatlonu?

Po Pastvinském triatlonu v Orlických horách. Myšlenka vyzkoušet si triatlon se zrodila v Nekoři, kde máme chalupu. Bylo to v místní hospůdce, když se mě kamarád zeptal, jestli si nechci zkusit zazávodit. Tehdy mi řekl: „Závodně jsi plavala, na kole jezdíš a ten běh už nějak dáš.“ A druhý den už jsem stála na startu. Je to neuvěřitelné, ale už dvacet let se bavím tímto sportem.

 

Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?

Už po prvním triatlonovém závodě jsem zjistila, že depo – místo, kde se chystáte na další disciplínu - je pro mě, tak trochu oříšek. Musíte natrénovat výběh z vody, nasednutí na kolo a zase sesednutí a přezutí do běžeckých bot. Když závodíte, jde vám o čas, a právě v depu se dá hodně získat. Samozřejmě i ztratit. Když jsem se dostala do závodů Českého poháru, musela jsem si pořídit neoprén. Oblékání a svlékání jsem trénovala doma na zahradě v jezírku. Manžel mi dělal časoměřiče. Stejně tak jsem trénovala i další dvě disciplíny. Nasedání a sesedání z kola, vyzouvání cyklistických bot a přezouvání do bot běžeckých. To jsem trénovala po dohodě s vedením školy na tartanovém oválu ZŠ Nádražní ve Vyškově. Díky těmto tréninkům se depa stala moji silnou stránkou.

 

Jak trénujete teď?

Podle celoročního tréninkového plánu. Na každou disciplínu mám osobního trenéra. Na kondiční přípravu Miroslava Gottvalda, na plavání Jarku Švarcovou, na kolo Břetislava Usnula a na běh Zdeňka Smutného. Trénuji šestkrát týdně, z toho dvakrát až třikrát dvoufázově, zejména v přípravném období, které zahrnuje i kondiční trénink spojený s posilovnou. Kondiční příprava trvá od listopadu do konce března a má dvě fáze tréninku. V první, silové fázi, nabírám svalovou hmotu, kterou ve druhé, dynamicko-vytrvalostní fázi, uvádím do pohybu. Kondiční přípravu doplňuji tréninky plavání v bazénu, doma šlapu na kole na trenažeru a běhám venku v přírodě, nejsem „pásový“ běžec. Od poloviny března do konce května, kdy nám začínají první závody Českého poháru, začínám jezdit na kole i venku.

 

Váš věk naznačuje kategorie, jak těžké je zvládat tak obrovskou tréninkovou zátěž, příp. skloubit sport s povoláním?

Triatlon mám jako velkého koníčka, asi bych řekla přímo koně. A znamená to pro mě odreagování se od práce, kterou v ZOO parku vykonávám. Myslím si, že díky triatlonu je moje tělesná schránka i odolnější. Kolikrát musím rychle vyběhnout z kanceláře z tepla do zimy, když mě ošetřovatelé zavolají k nějakému případu, jako je poranění zvířete nebo k porodu a jiných problémech. Je to podobné, jako když vybíhám při závodě mokrá z vody a sedám na kolo. Kolikrát teplota vody je vyšší než vzduch. Anebo tréninky sprintů se mně vyplatily, když jsem se potřebovala rychle dostat z výběhu před dorážejícím zvířetem.

 

Co regenerace?

Jednou týdně, když netrénuji, chodím na masáž. Ale myslím si, že regenerace nespočívá jen v masáži, ale i ve správném stravovacím režimu. Musíte dodat tělu, co potřebuje. Když má organismus velký výdej, tak musí mít i dostatečně velký příjem. Takže se snažím jíst šestkrát denně kvalitní vyváženou stravu, která je jiná v kondiční přípravě, kdy zvyšuji příjem bílkovin, a v předzávodní přípravě. Za ty roky tréninků a závodů už vím, na co je moje tělo zvyklé, a jak mám jíst. A v tom vidím i úspěch výkonů, které podávám.

 

Máte vůbec ještě nějaký volný čas a jak jej využíváte?

Opravdu moc volného času přes týden nemám, ale přesto základní domácí povinnosti ještě zvládám. A jako čtyřnásobná babička si jedenkrát až dvakrát týdně ušetřím čas i na hlídání vnoučat. V rámci běžeckého tréninku si jdu někdy zaběhat s naší fenkou jezevčíka. Protože i práce je mým koníčkem a zajímám se o fyziologii zvířat, rozhodla jsem, že napíši odbornou publikaci o velbloudech. Vzhledem k tomu že jako členka České triatlonové asociace posledních pět let reprezentuji Českou republiku na mistrovstvích Evropy a světa, je čas většinou mým nepřítelem, a tak na psaní mám méně času. Přesto věřím, že za podpory rodiny, manžela, tří synů a jejich manželek, a společně s trenéry dosáhnu nejenom sportovních úspěchů, ale dopíši i knížku.

 

Nechtělo vám za těch dvacet triatlonových let někdy prostě  přestat?

Triatlon se stal součástí mého každodenního života. Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, kdy jsem začínala jako hobby-triatlonista, že bych se mohla stát členkou reprezentačního týmu ČTA a reprezentovat Českou republiku, tak bych mu asi nevěřila. Největší zlom, který se podepsal na mé závodní kariéře, byl rok 2012. V srpnu jsem prodělala operaci bederní páteře, výhřezu plotýnky ve Fakultní nemocnici v Brně. Po operaci a lázeňské rehabilitaci jsem se dostala ke kondičnímu trenérovi, který mě připravil na další závodní sezonu a potlačil u mě pesimistickou myšlenku, že už nebudu moci závodit. V roce 2013 už jsem absolvovala několik triatlonů, v roce 2014 jsem se stala členkou ČTA a v roce 2015 jsem se zúčastnila prvního mistrovství Evropy ve Švýcarsku. To, že jsem se opět vrátila do dění triatlonových závodů, pro mě byla velká motivace.

 

Co hlavně vás žene dopředu?

Výsledky tvrdé, tréninkové přípravy se začaly postupně projevovat. Nejenom v Českém, ale i na mezinárodním poli.  Chuť trénovat mě dodávaly výsledné časy a umístění, které se každým rokem zlepšovaly.  U mě asi pravidlo, „čím starší, tím horší“, neplatí, ba naopak. Jsem přesvědčena, že na výkonnost měly a stále mají vliv tréninky jednotlivých disciplín, pod vedením špičkových trenérů ve Vyškově. Velmi mě potěšilo, když jsem se dočetla na stránkách ČTA, že jsem se stala součástí českého, reprezentačního týmu a byla jsem nominována na mistrovství Evropy a světa 2020 přímo bez kvalifikačních závodů. Je to pro mě výzva závodit ještě nějaký ten pátek.

 

Vaše plány na letošní sezonu zřejmě ovlivní zákaz všech sportovních akcí. Přesto alespoň naznačte, jaké další závody jste chtěla absolvovat a co měl být vrchol sezony?

Prvním závodem měl být Český pohár v aquatlonu. Jenže byl zrušen. Patnáctého dubna jsem měla odletět trénovat na Malorku, kde jsem měla v rámci přípravy absolvovat místní triatlonový závod v Portocolomu.  Avšak měsíc před odletem jsem musela zrušit rezervaci letu, ubytování a odhlásit se. Během přípravných závodů bych chtěla absolvovat pro mě srdeční horský triatlon v Orlických horách v Říčkách. Bohužel se nezúčastním Pastvinského triatlonu, který byl u zrodu mých triatlonových začátků. Byl by to letos už letos 19. ročník. Závodit nebudu z důvodu účasti na mistrovství Evropy v Tartu v Estonsku. Tam to bude olympijský triatlon, který by měl být právě tím vrcholem letošní sezóny. Motivaci mám obrovskou, protože v roce 2018 jsem zde obsadila čtvrté místo. Ještě před tímto závodem bych chtěla absolvovat několik závodů v Českém poháru, ale bude záležet, zda budou sportovní akce povoleny. Tečkou v letošní sezoně by mělo být mistrovství světa v olympijském triatlonu v Kanadě, kde bych se chtěla v nabité konkurenci pětaosmdesáti soupeřek umístit do dvacátého místa.

 

Autoři: Zdeněk Vlach a Zdeněk Smutný