Poklady ze skříně – 4 – Hadí lov
Kapky vody na trávě hrají duhovými barvami. Slunce prozařuje husté listoví mohutných stromů, jimiž je obklopené jezírko ve starém lomu. Noční déšť dokonale vyčistil vzduch a smyl veškerou špínu z okolní zeleně. Hřejivé paprsky ranního slunce se snaživě zakously do té záplavy vody na zemi, svou životodárnou silou pomalu pozvedávají polehlou trávu a osušují i listy ve větvích rozložitých starých vrb. Skloněné kmínky bříz setřásávají vodní krůpěje přes nízké rákosí a široké orobincové listy do jezírka. Jeho mírně zvednutou hladinu pomalu čistí tenounký potůček odtoku a odnáší popadané listí kolem jeho ústí.
Jemný větřík pomáhá rostlinám rychleji se zbavovat vody, která se na nich zatím drží.
Lehce také čeří hladinu a mírné vlnky, které tímto vytváří, se ztrácí v březích. Šumění v korunách doprovází radostné štěbetání ptáků a bzukot pilných včel, které pracují naplno od božího rána. Do toho čilého ruchu tiše zapadá zurčení potůčku, jenž přivádí vodu z nedalekého praménku a ze skalnatých stěn lomu.
Na zelené hladině jezírka třepe svými blanitými křídly vážka a o kousek dál vytváří kolem sebe vyděšeným máváním křidýlek vír neopatrná včelka ve snaze vymanit se ze smrtelného vodního objetí.
Z vrbového proutí vyletěl drozd a usedl na poslední větvi borovice, která nastavuje svoje jehličky životodárnému slunci. Dole u bahnitého břehu máchá křídly ve vodě a leští své ebenové peří kos. Nedaleko v křoví zase obhlíží kosice okolí a hledá, kde by se dalo co uloupit. Z dutiny v kmeni vysoké vrby vyklouzl téměř neslyšně špaček a letí nahoru nad lom shánět potravu pro věčně hladové potomstvo.
Vodní hladina se náhle rozvlnila. Hbitá vodní myška proplula kolem rákosí a zmizela pod podemletým břehem. Z trávy na loučce nad jezírkem se ozval tichý šustot a stébla travin se rozvlnila. To užovka tak časně zrána už vyrazila ze sluncem již vyhřátého paloučku na lov.
Vzduchem se rozlehl tlumený zvuk perutí odlétajícího holuba hřivnáče a vzápětí bylo slyšet i vzdálený hukot letadla. Na vodu náhle padá stín. Přes slunce se valí obrovský mrak. Všechno naráz trochu posmutní.
Vodní myš vyrazí z rákosí u břehu a míří si to na podél okraje jezírka na druhou stranu.
Rejdí okolo travin a najednou vyskočí na břeh. V tom okamžiku se rozlehne okolím vyděšené pištění. Jenže užovka, neboť právě jí vběhla myš do rány, už svou oběť nepouští. Pištění sílí. I ptáci ztichli. A do toho právě celé slunce zmizelo za temným mrakem.
Mrazivé ticho se rozlehlo kolem a všichni pozorují tragédii matky shánějící potravu pro své mladé. Užovka už pomalu polyká svou kořist, jejíž nožky ještě hrabou v posledním záchvěvu kolem sebe. Pískot utichl.
Jen boule na těle hada se pohybuje pomalu dál. V travinách to zašumělo a slizký plaz se líně sune pryč z vlhka u břehu vodní nádrže.
Slunce po chvíli opatrně vykoukne z pod mraku. Znovu prosvětlí koruny stromů, pronikne až k vodě a polechtá svými paprsky hladinu.
Na ní plave mrtvá včelka, která svůj boj prohrála, ale vážka zmizela. Vodní živel ji neudržel ve svých spárech.
Sluníčko se během chvilky doširoka rozesmálo, zamířilo paprsky do ticha borovic a zpěv ptáčků zazněl opět s neutuchající silou k uvítání nového dne.
Jakoby se nic nestalo.
Autor: Zdeněk Smutný