Lukáš Soural zvítězil na Slovensku. Marie Hynštová první a Martin Skřivánek třetí v Pasece. Jiří Kouřil řádil na Kladně
Rozjeli jsme se podívat na nový závod do Paseky, kde trénuje a žije naše kamarádka Kateřina Ondrušík a Orli pak zamířili do Brna na Lesnou. A naše ženy opět vyrazily na Nomenrun.
Kladno
Jiří Kouřil běžel minulou sobotu Urban Challenge Nature v Kladně. Závod měřil 10 km a měl asi 30 překážek. Jirka doběhl první za 2,5 hodiny.
Po doběhu ho přemluvili studenti, co tam s ním jeli, ať s nimi běží i druhý kratší závod na 5 km s asi 25 překážkami. Tak ho tedy odběhl také a opět vyhrál. S týmem pak skončili na druhém místě.
Šaštín - Stráže
Až na Slovensko vyrazil pro body do Moravsko-Slovenského poháru na Beh šaštínskými bormi na trasu dlouhou 17.2 km Lukáš Soural.
A s přehledem prý v tréninkovém tempu podle jeho slov zvítězil. Tak asi takhle se běhá.
Kdo umí, ten umí.
Startovala tam také Jana Soldánová a úspěšně zvládla souboj na kratší trati mezi ženami. Doběhla sedmá.
Paseka
Krásná trasa závodu po zdejších lesích, to nás čekalo v Pasece a jsem rád, že jsme se tam vypravili. Navíc neuvěřitelné počasí, snad poprvé po několika měsících slunce a teplo. Do toho Kateřina slavila narozeniny. Velmi kulaté. To fakt nechápu, jak to všechno při 4 dětech zvládá. Skvěle připravená akce, parádní trať, výborná polévka, do toho nás taky Kačka skoro všechny smetla, a nakonec ta oslava. Dorty, co neměly chybu, no prostě jak napsal klasik: „Radost až do rána.“ Tak by se tam dalo slavit. No, nechtělo se nám odjíždět, ale přece jen to máme domů daleko a řada z vás čeká na můj komentář, tak jsem musel ke své velké nelibosti přece jen odjet. Mimochodem jako jeden z posledních. A ještě musím tak za nás všechny znovu Kateřině pogratulovat k narozeninám. A měla by trochu zvolnit, jinak ji po pátém dítěti už olympiáda nemine.
Martin Skřivánek má parádní formu. Po perfektním výkonu doběhl na opravdu náročné trase čtvrtý celkově a v kategorii čtyřicátníků pak třetí.
Lukáš Koudelka už na tom byl zase o kousek lépe. Celkové páté místo v závodě a čtvrté mezi muži nad 40 let to potvrzuje.
Marie Hynštová se začíná po dlouhatánské pauze po zranění pomalu dostávat do tréninkové zátěže. V rámci tréninku pak zkusila trasu odběhnout a stačilo jí to na první místo mezi ženami nad 50 let.
No a teď tedy já. Co říct. Narvané lýtko po posledním závodě oblepené dokola tejpovací páskou a modlení, aby noha vydržela. Přece ten svůj skalp nedám Lucce zadarmo. Vzal jsem si staré vyšmajdané tréninkové boty, ať tam není velká změna na zatížení v lýtkovém svalu. Samozřejmě jsem si je blbec před startem pořádně nedotáhl, protože se vždycky normálně přezouvám do závodních bot. Taky jsem v nich při sebězích pěkně plaval. Ale co bych neudělal pro souboj s Luckou Kolmašovou. Podívejte se, jaká je to chytrá ženská. Přinesla mi i úplatek, abych ji nechal vyhrát. Dokonce Mozartovy koule, to ponechávám bez komentáře. Mohla by to pro být pro mě osobně dobrá výmluva ten můj zdravotní stav. Zdůvodnil bych si tragickou porážku. Co bych pro ni neudělal, že! Když bude mít radost, proč ne. I tak se dá závodit. Taky po startu vyrazila i se Zdeňkem jako postřelená divá saň. Hned měla náskok 100 metrů. Protáčely se mi panenky nad tím fofrem. Takhle vyrazit s nimi, tak mě pod kopcem vezou zpět v rakvi. Zinkové. Nechal jsem je být. Oba dva. A běžel si své. A ejhle. V prvním kopci jsem byl za nimi a pak už to bylo tak pomalé, že jsem se nechtěl brzdit a vyšlapal si to nahoru až k občerstvovačce sám. A Lucka nikde. To mi dodalo sil, hrkl jsem do sebe vodu, spíš tedy na sebe jako obvykle a snažil se běžet dál. Tak úplatek nezabral, noha drží, přece mě může porazit až příště, říkal jsem si a prchal do cíle. Jenže na sedmém kilometru jakoby by mi někdo nalil olova do bot. Sedl jsem si až málem na zem a šoupal jimi jako při šoulačce na lovu. A začal proklínat Kateřinu za tu šílenou trasu. A to jsem nevěděl., co mě ještě čeká. Po hrozivém seběhu dolů, tedy z vodopádů jsem neviděl vůbec nic, protože jsem byl rád, že se držím na cestě a nenarážím někde do stromů, jak mě to vynášelo, navíc jsem už skoro pro mžitky před očima neviděl, nás najednou zase poslala pořadatelka na trati s úsměvem kamsi do nebe. Pro mě spíš do pekla. Tam to totiž začalo. Nekonečné stoupání. Už to vypadalo na konec a zase jakási vlnka a šlo se nahoru. Konce tomu nebylo. Smrt na jazyku, v očích a všude, kde se ti nesmí ani popsat. Až po desáté hodině. Kdo dělal ten profil trati, co pořadatelé zveřejnili, tak by si to měl jít proběhnout. On by si rozmyslel nás pak tak balamutit. No, abych to moje utrpení zkrátil. Nahoře jsem v totálním bezvědomí, tepovkách rovnajících se exitu, pokřižoval a spustil kamsi dolů, kde jsem doufal, že už bude konec toho nekonečného utrpení. Jo, to bylo ještě sakra daleko. A v cíli jsem se ani netrefil do brány. Ale Lucku jsem udržel za svými zády. Stálo to za to. Jsem křivák, úplatek byl nevyužit, nevrátil jsem ho, ale příště jí to určitě vyjde. I bez úplatku. I když by se zase hodil. To jí svatosvatě slibuju. Stejně je chytrá. Samé kalorické bomby. Abych přibral a ona to měla snazší mě roznést na kopytech. Já se nedám, budu to jíst po troškách. Pěkně pomalu si to rozdělám večer u televize. A neskončím, dokud všechno nesežeru.
Nakonec Lucka i díky tomu doběhla druhá v kategorii. Ovšem nějak unikla pořadatelům a než na to přišla, bylo po vyhlášení. Tak jsme museli trvat na opakování ceremoniálu. Podezřele se furt zlepšuje.
Příště už mě dá. Ještě tedy jak jsem dopadl já mezi šedesátníky. Jako obvykle mimo bednu. Ti dva mladíci Pavel Jína a Zbyněk Jelínek mě smetli, společně s Laďou Špacírem, ten je sice starší, ale o moc lepší, jak starou bavlnu a zašlapali do prachu těch kopců nad Pasekou. Takže opět čtvrté místo. Jsem, prostě ostuda AK Drnovice a tečka.
.JPG)
Foto: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/PaseKacka.run_-_Paseka_22._4._2023/
Foto Zuzana Frydrychová: fryzu.rajce.idnes.cz/PaseKacka_run_2023/
Brno Lesná
Orli měli další závod Orelské běžecké ligy v Brně, kde se na Lesné konal Jarní běh severem.
Petr Halas se nebezpečně zabydluje na bedně. Opět mu jeho výkon vynesl druhé místo mezi padesátníky. Budu chtít vidět jeho jídelníček. Jinak bude předvolán před disciplinárku klubu. Je na to zvyklý. A běda mu, jak mi to nevyzradí a nedá něčeho ochutnat. Já chci taky na bednu.
Anežka Halasová zabojoval mezi mladšími žákyněmi a vyneslo jí to čtvrté místo.
A ještě o trochu úspěšnější byl Matěj Halas. Třetí místo je skvělým počinem a odměnou za jeho bojovnost.
Myslím, že se nám opět dařilo a byli jsme pořádně vidět, tak jedeme dál. A věřím, že se přidají i ostatní.
Zdeněk Smutný