Lukáš Soural zvítězil i v Senici a ve Skalce jsme byli na bedně aspoň v kategoriích
Nezbylo nám nic jiného, než vyrazit na závody v neděli, co ž je alespoň pro mě absolutně nevyhovující. Ale co se dá dělat. V sobotu nikde nic a ve Skalce se běželo o body do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, takže jsme se rozjeli právě tam. Navíc dobře známe trasu i příjemné prostředí, které při závodě ve zdejších lázních panuje, takže proč si nepřipomenout časy, kdy jsme tam měli řadu úspěchů, a dokonce na této trati držela Marie Hynštová traťový rekord.
Senica
Ještě ovšem v sobotu odpoledne předvedl Lukáš Soural svou parádní formu v Senici v náhradním závodě za Hlboké, kde to zabalili, a s přehledem tam zvítězil. A samozřejmě pobral další body do Moravsko-Slovenského běžeckého poháru, kde jde neochvějně za absolutním vítězstvím.
Startovala tam také Jana Soldánová, která v nejmladší kategorii žen doběhla na osmém místě.
.jpg)
Skalka
Ovšem je pravda, že nás moc tedy nejelo, ale Lukáš Koudelka, Martin Skřivánek a Milan Marek v sobotu absolvovali drsný Valašský hrb a jinak už z AK Drnovice skoro nikdo po závodech nejezdí. Vyjma tedy extrému typu Lukáše Sourala a také Anežky Langhammerové. Snad se alespoň někdo objeví na našich domácích akcích.
Přesto jsme se ve třech lidech postavili na start.
Simona Grulichová přijela i po Night runu v Brně, kde večer doběhla na druhém místě v kategorii. A ve Skalce si pak doklusala pro vítězství mezi ženami nad 50 let, ale potvrdila, že ten noční sobotní závod pořádně cítila.
Marie Hynštová si pak kontrolovaně doklusala pro druhé místo mezi ženami nad 50 let. Už se postupně po tom tréninkovém výpadku zaviněném zraněním dostává do tempa.
No a co já? Původně jsem to na start ani neviděl. Celý týden práce na střeše, koleno od klečení oteklé, krkem otočit nemůžu, o zádech ani nemluvím a levou ruku zničenou od aku vrtačky nosím málem na špagátě. Ale pak jsem uviděl své letošní drsné soupeře Lucii a Zdeňka Kolmašovy a bylo rozhodnuto. I kdyby to měl být poslední závod. Ostatně ze Skalky to na Martin do rodinné hrobky není tak daleko. Moc by se to neprodražilo.
Ale rozběhl jsem to opatrně. O to víc mě zaskočilo, že Lucie se už po startu vlekla do kopce jako po infarktu a Zdeněk na tom nebyl o moc líp. Tak jsem kolem nich s úsměvem proběhl. Myslím, že kdyby Lucka měla něco po ruce, asi by to o mě přerazila. Ale já jí říkal, že závod u Karla Pikal v týdnu je hovadina. Nedala si říct a taky hned od startu vlekla nohy jako po desátém pivě a prohýřené noci na divoké párty.
Už do kopce kličkovala jako zajíc před liškou a raději se ani nedívala daleko před sebe, aby neviděla, co jí ještě čeká. Po startu, kdy obvykle i se Zdeňkem letěli jako vítr, jsem fakt nečekal, že bude vypadat, jako by mlela z posledního. A to, co plánuje na příští týden. Radši ani nevědět. V Kojetíně se holt ukáže, kdo má pravdu. Myslím, že k ní budu mít blíž já.
Zdeněk na tom byl líp a držel se zuby nehty za mnou. Ani v cíli nevypadal jako 30 let po smrti jako obvykle. Dostává rozum.
Ovšem Skalka, to je terén pro mě. Já se v tom pohybuji celý život a brzy jsem se dotáhl i na Laďu Špacíra a překvapivě i na Jardu Lejska. No bylo z toho třetí místo mezi šedesátníky. Ovšem Pavel Jína je z jiné planety. Necháme přezkoumat jeho biologický věk a příští závod poběží s třicetikilovým batohem a bosky. My mu sakra ukážeme, jak tady běhají normální smrtelníci. Pěkně se mezi nás zařadí a pokud ani to nebude stačit, budeme mu cestou do toho batohu přikládat cihly. S takovým my si rychle poradíme. Jak říkali komunisti a také současná vládní garnitura. Nikdo tady vyčuhovat z řady nebude. A tečka.
Foto: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/Beh_ve_Skalce-_Skalka_28._5._2023/
Foto: Zuzana Frydrychová: fryzu.rajce.idnes.cz/Beh_ve_Skalce_2023/?
Tak máme za sebou poněkud rozháraný víkend a teď nás čekají tři závody do Vyškovské běžecké tour v pořadí Kojetín, Olšany a Vítovice.
Věřím, že se nás na startu objeví mnohem víc.
Zdeněk Smutný