Lukáš Soural první v Lechovicích a třetí ve Velkých Pavlovicích. Lenka Hrabovská pak druhá v kategorii v Dolanech
Tentokrát se dalo rozjet na víc akcí. Pro nás, co běháme Velkou cenu vytrvalců Olomouckého kraje, byl jednoznačnou volbou překrásný závod Dolanský krpál, který pořádají skvěle manželé Kolmašovi, ale v neděli vrcholí i Brněnský běžecký pohár novým závodem v Boskovicích. Navíc se rozjel také Moravsko – Slovenský běžecký pohár ve velkých Pavlovicích. No, měli jsme napilno.
Dolany
Už při příjezdu do Dolan se dalo tušit, že něco nebude v pořádku. Přivítaly nás černá mračna, ze kterých před naším příjezdem pořádně sprchlo i se sněhovými krupkami. A na lesních cestách to provedlo drsné změny. Ujišťování Zdeňka Kolmaše, že celá trať je na silniční boty, vzalo hned za své. Stejně to byl od něho strategický tah, aby se zbavil soupeřů. To je bez debat. Na trať jsme tedy vyrazili v tom, co kdo měl. Já prozíravě ještě z auta nevyložil krosovky zaslepené bahnem z Opatovic. Lenost se prý nevyplácí. Nějak to není pravda. Alespoň u mě.
Skvěle běžela Lenka Hrabovská. Bohužel až do svého pádu a zvrtnutí kotníku. Jinak se pohybovala na špici závodního pole žen. Tato kolize s terénem v silničních botách ji nakonec odsunula na druhé místo v kategorii a na páté místo mezi ženami celkově. Hlavní je, aby se dala brzy do pořádku.
Lukáš Koudelka s Martinem Skřivánkem si závod odběhli společně a vzhledem ke konkurenci mezi muži a mezi čtyřicátníky je čtvrté a páté místo výborný počin.
Martin Skřivánek byl tedy nakonec klasifikován jako čtvrtý mezi čtyřicátníky a Lukáš je v pořadí za ním pátý.
No a já. Chtěl jsem to jít alespoň ze slušnosti odklusat. To jsem si dal. Hned po startu kopec jak prase. Sotva jsem lezl a moje celotraťová soupeřka Lucka Kolmašová mi neustále prchala. Pak to začalo vypadat líp. Ne s mým během, ale s terénem. Dokonce jsem se dotáhl na Lucku. Jenže po seběhu lesní cestičkou se najednou točilo doleva a po silnici se šlo, a to doslova, do příšerné stěny, po které snad ani auto nemůže vyjet, přestože tam byl asfalt. Je to tam kopec v kopci, jak to označil Martin. Cepín a lano jsem nechal v autě, a tak jsem se začal modlit. Po pár metrech jsem uviděl staroegyptské bohy. Po dalších desítkách metrů se mi začal chechtat Zeus s tou svou partou z Olympu. Potom ho vystřídali jeho následníci ze starověkého Říma. A pak už se to střídalo jeden od Vikingů, další od Keltů a Perun od Slovanů taky stál kdesi u krajnice. A nakonec nahoře pod oblohou se objevil ten nejhlavnější. Ježíš Kristus. Tam jsem pochopil, jak se musel cítit na tom kříži. Taky jsem si připadal, že mám přibité nohy alespoň dvoustovkami hřebíky do toho asfaltu, a ne a ne je odtrhnout, abych se mohl o krok zase posunout. Vrávoral jsem jako se šesti promile, což by mě zapřisáhlého abstinenta ihned bez debat normálně zabilo, ostatně jsem si taky tak na tom horizontu připadal. Být po ruce Zdeněk Kolmaš, okamžitě by to odnesl. On to věděl, proto prchal jako divý, aby byl hodně daleko přede mnou. Takovou trasu mohl vybrat jenom extrémní masochista. Přece jen jsem ale v tom kopci trochu utekl alespoň Lucce Kolmašové. Jenže nahoře se najednou objevila vedle mě a začala se mi opět vzdalovat. Do cíle z kopce jsem pak už ani nevěděl, kde vůbec jsem a co je to za dědinu, kde na stará kolena blbnu. Jen jsem soustředil na to, abych se udržel Lucky do cílové šachovnice a v drsném finiši jsme nakonec proběhli společně. Já na smrt, ona s úsměvem, ani stíny se jí nerozmazaly. O já měl po celou trasu, co jsem běžel za ní, poněkud rozmazané vidění. Že by od studeného vzduchu nebo to bylo něco jiného…?
No nic, obsadil jsem v hrozivém čase páté místo mezi šedesátníky. Řekl bych, že jsem doběhl předposlední v této kategorii, abych to uvedl na správnou míru. Další šedesátníci šli totiž chytře kategorii příchozích a udělali dobře, protože zážitek z této trati si moje tělo bude pamatovat do smrti.
Kdybych fotil, byl bych tam užitečnější, takhle mám je pár fotek, kdy ještě není vidět, jak kdo vypadal po proběhnutí trati.
Foto: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/Dolansky_krpal_-_Dolany_25._3._2023/
Lechovice
Lukáš Soural nejdřív zamířil do Lechovic, kde nedal soupeřům vůbec šanci a bezpečně zvítězil absolutně mezi všemi běžci.
Velké Pavlovice
Pak hned Lukáš Soural přejel do Velkých Pavlovic, kde v lítém boji se soupeři nakonec doběhl třetí absolutně a v kategorii zvítězil.
Startovala tam také Jana Soldánová, která skončila mezi nejmladšími ženami na devátém místě.
Tak se nám závody dostávají do parádních obrátek, teď jen, aby se nás na nich objevovalo co nejvíc.
Zdeněk Smutný