Pavlína Poláčková zvítězila v Kašavě. Lukáš Koudelka třetí v Hradčanech. Irena Pospíšilová druhá a Lukáš Soural čtvrtý v Bořeticích. Řádily tam i děti Petra Halase

Pavlína Poláčková zvítězila v Kašavě. Lukáš Koudelka třetí v Hradčanech. Irena Pospíšilová druhá a Lukáš Soural čtvrtý v Bořeticích. Řádily tam i děti Petra Halase

Pavlína Poláčková zvítězila v Kašavě. Lukáš Koudelka třetí v Hradčanech. Irena Pospíšilová druhá a Lukáš Soural čtvrtý v Bořeticích. Řádily tam i děti Petra Halase

 

V sobotu jsme se nakonec rozhodli jet do Hradčan, tedy ti, co chtějí závodit i za těch finančních podmínek, které pořadatelé nastolili. Já nechtěl.

Někteří pak zamířili do Bořetic a Anežka Langhammerová do Brna na přehradu.

 

Hradčany

Náročný kros Hradčanské vlnky už známe, tak se kluci rozhodli tam opět vyrazit.

Trať opravdu náročná a krásná, bohužel pak značně pokulhávalo vyhlášení, takže jsme tam pěkně promrzli. Nějak bych si za 250 kaček startovného představoval jiný servis. Proč my to v Nemojanech dokážeme všechno mnohem líp se vším všudy a za dobrovolné startovné? Vysvětlete mi to!

Lukáš Koudelka se představil opět ve výborné formě. V podstatě bez velkého úsilí, protože první dva běžci byli přece jenom jinde, si doběhl pro celkové třetí místo a druhý pak skončil v kategorii.

Martin Skřivánek běžel také fantasticky. Bohužel našlapaná kategorie čtyřicátníků ho odsoudila až na páté místo v kategorii a sedmý skončil celkově.

I Marie Hynštová podala výborný výkon. Soupeřku, co ji poráží, doslova smetla a zvítězila mezi ženami nad padesát let. A to jen o pár metrů doběhla celkově šestá. Absolutní pořadí se vyhlašovalo na prvních pět míst. Smůla.

No a co já. Zařekl jsem se, že za takové startovné nepoběžím. Pak mě přesvědčilo to, že musím jít pomoct Marii Hynštové a se skřípěním zubů jsem vytáhl z portmonky těch 250 korun. Příští týden si místo bílé plomby nechám dát do zubu černou. Nedá se nic dělat. Finanční deficit než mi dojde důchod, je značný. No a k závodu. Asi tak dva kilometry jsem to Marii táhl a pak jsem se otočil a ona nikde.  Tak jsem běžel dál. Ve špatných botách. Závodky na tento terén zrovna nebyla dobrá sázka do loterie. Navíc ty moje třicet let staré a vybouchané až hrůza. Kdybych běžel bosky, vyšlo by to asi nastejno. Trať se pořád vlnila, prudké seběhy střídaly výběhy a já v šoku sledoval čas blbec podle tabulí pořadatelů na trati. Jen jsem kroutil hlavou, jakže to rychle běžím. Leda houby. Měli to posunuté o 500 metrů. Ale i motivaci jsem měl pěknou. Přede mnou totiž běžela mladá holka, byla radost se za ní vézt. Až mi pak bylo skoro líto, že jsem jí utekl. Stále jsem čekal, kdy se objeví ten zdejší pověstný kopec smrťák a ono pořád nic. A pak to přišlo. Před námi stěna jak prase, skoro až do nebe a šlepr nikde. Tak jsem se snažil to nějak poctivě vycupitat. Záběr mi vycházel víc na levou nohu. Lýtko šlo do křeče a horizont v nedohlednu. Borec, co běžel přede mnou, přešel do chůze a sprostě mi odešel. No vrchol jsem dolezl v totálním bezvědomí a nebýt pořadatele, běžel jsem někam na druhou stranu do Dřevohostic. Pak už, ani nevím jak, jsem se doplazil k těm jejich šíleným Hračanským vlnkám. Výběhy do kopce a z kopce po louce. Být tam někde autor trati, hned bych ho přizabil. Po trávě do kopce mi to podkluzovalo jak na ledě, dolů jsem baletil jako na hlavní scéně Národního divadla při Labutím jezeru a s děsem v očích čekal, kde přistanu. Ale pokřupala mi pěkně záda. I bez maséra, Taky dobré. Pak už jsem se konečně dostal do cíle. V příšerném čase. A nějak to vyšlo na druhé místo mezi šedesátníky. Dobří borci nedojeli. Hele, abych tu mou bednu uvedl na pravou míru. Vítěz mé kategorie mi dal skoro šest minut. Hned jsem doma zarazil skobu do zdi a boty na ni pověsil. A nemíním je sundat. Minimálně do příští soboty.

 

Foto: jen pár fotek, běžel jsem a neměl kdo fotit: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/Hradcanske_vlnky_-_Hradcany_8._10_.2022/

 

Kašava

Pavlína Poláčková se rozjela do Kašavy na Kašavský kros, kde se jí loni líbilo a neskutečným způsobem tam roznesla na 17 km  dlouhé trati všechny ženy. I mezi muži doběhla čtrnáctá celkově. Má neskutečnou formu. Kde to ta holka v sobě bere. 

 

Bořetice

Běh za Bořetickým burčákem je součástí Moravsko – Slovenského běžeckého poháru takže tam nemohl chybět Lukáš Soural. V nesmírně kvalitně nabitém závodě nakonec doběhl čtvrtý a v kategorii čtyřicátníků zvítězil.

Startovala tam také Irena Pospíšilová, která se rozběhává po zranění a cílem proběhla na výborném druhém místě.

Fantastické výkony tam pak předvedly všechny děti Petra Halase.

Anežka Halasová doslova deklasovala své soupeřky a s velkým náskokem zvítězila.

A protože toho měla málo, dala si ještě juniorky a tam doběhla třetí.

Matěj Halas se nejdřív postavil mezi mladší žáky a napodobil Anežku. Drtivým tempem své soupeře porazil.

A stejně si pak počínal i ve své kategorii. Klukům nedal šanci a vyhrál.

 Také Vojta Halas si zazávodil a běžel velmi dobře.

Anička Halasová si nejdřív testla juniorky. S přehledem mezi nimi vyhrála.

Pak vyrazila na 5 km trať se ženami, kde doběhal pátá v nejmladší kategorii.

Na start se postavila také po delší době Jana Soldánová a zaběhla též velmi slušně. Šestá v nejmladší kategorii žen.

Závodily i Lenka a Lucie Pospíšilovy a vůbec se mezi soupeřkami neztratily. Lenka doběhla po těsném souboji čtvrtá a Lucie pak osmá ze sedmnácti startujích dívek.

 

Brno

Na Běh vokolo príglu se vydala Anežka Langhammerová, Vzala to spíš rekreačně. Mezi ženami doklusala sedmnáctá a desátá skončila v kategorii.

Ale fantasticky tam běžela Karolína Zádrapová. Čtvrtá v nabité kategorii. Ostatně skvěle běžela v poslední době všechno. I Beskydskou sedmičku, kterou šla sólo. Škoda, že s námi starými kamarády, co ji k běhání přitáhli, už nechce nic mít.

 

Po Pístovicích se dal čekat útlum v závodních startech, ale i tak jsme se zase neztratili. A že nás bylo hodně vidět, o tom není pochyb.

 

Zdeněk Smutný