Jsem vůbec člověk?

Jsem vůbec člověk?

Jsem vůbec člověk?

 

Dostal jsem kartáč, že se pořád vyjadřuji příliš pesimisticky, tak toho tedy nechám, jen ještě naposledy popíšu můj boj se zdravotními problémy. Nevím, jestli vás to bude zajímat, ale rozhodně to v souhrnu ukazuje, že zřejmě budu bohužel úplně jiný než běžná populace na této planetě.

To byl také závěr jednoho věhlasného lékaře, který mi též zachraňoval život. Prý kdybych neměl krevní skupinu 0, tak jsem z jiné planety.

Tak tedy od začátku. A hlavně musím říct to nejdůležitější. Od svých 15 let si vedu tréninkové deníky, kde je zaznamenáno úplně všechno. Nejen tréninková zátěž, ale i potíže a nemoci. A také jak a kdo mi je léčil – neléčil. A že to bylo kiksů za můj dosavadní život. Ze všech stran.

Ještě v dobách, kdy jsem byl mladý a ve formě, jsem dostal prý angínu, jak mi tvrdil můj lékař. Nebudu žádné doktory jmenovat. V mém povídání jich bude víc.

Tak mi nasadil penicilín. Ten nezabral, takže tetracyklin. Otok na mandlích zmizel. Neudělal žádné krevní testy. Nechal to tak být. Pak se mi začaly objevovat velké boule v uzlinách a na krku. To mi léčil piešťanským bahnem. A zase žádné testy. Když to nějak přešlo, tak jsem opět najel na trénink. Prý jsem podle něho zdravý. Nestálo to za nic a pak jsem jednou ve tři ráno vstal na záchod, švihl sebou o zem a už mě vezla rychlovka. A zase se na nic nepřišlo. Po několika takových akcích záchranky a pár letech, kdy jsem tedy fakt byl totálně mimo, se manželka, která je zdravotní sestra, naštvala a zařídila mi vyšetření na nukleární medicíně. Výsledek. Těžce a středně těžce poškozené funkce jater po přechozené infekční mononukleóze. Já měl být tenkrát na dietě a bez zátěže. A přitom jsem trénoval a závodil, jak to šlo. Najednou všichni, co mě chtěli prohlásit za blázna, začali dávat ruky pryč. Ani jim nevadilo, že jsem měl později při dalších vyšetřeních v jaterních testech pořádně vysoký bilirubin a rozhozené enzymy. Prý si mysleli, že to mám genetické. Naštěstí se játra za několik let, kdy jsem vysadil velké zátěže a přestal závodit, docela slušně zregenerovala.

Ale to není všechno. Jedem z mých ošetřených zubů mě pořád bolel. Tři roky. A vymačkával jsem z pod něho hnis. Pa zubař na to řekl, že ten zub je mrtvý a nemůže bolet. To nezná moje zuby, k tomu se ještě dostanu. Vyčistil mi hnis a poslal mě pryč. Opět se manželka naštvala a zařídila mi vyšetření u jiného a podotýkám skvělého zubaře. Po ihned provedeném panoramatickém rentgenu jsem skončil druhý den na operaci. Sebrali mi třetinu shnilé čelisti a prý jsem přišel přesně ve 12 hodin. Mám tam díru, kterou si pod tím zubem, ten taky zachránil, speciálním kartáčkem čistím.

A jedeme dál.

Začal jsem mít potíže se žaludkem. Prý to mám od stresu ze zaměstnání. Dva roky jsem se neskutečně trápil. Nakonec mi manželka nabrala krev a nechala udělat jednoduché vyšetření. A výsledek. 800% překročené Hpylori. Zase jsem viděl ty udivené tváře lékařů. Trojkombinací léků mi ty bestie vytrávili, ale mám za tu dobu poškozenou žaludeční sliznici a občas hodně nepříjemné potíže se žaludkem.

Tak jsem to nějak přežil a naučil se s tím vším žít. Přišla řada problémů a nemocí a s každým lékem jsem měl ještě větší potíže. Nakonec jsme s manželkou vychytali, co vůbec můžu brát za ATB a jiné léky. Moc toho není. S nadsázkou říkáme, že jak jsou na příbalovém letáku nežádoucí účinky, tak z těch deseti nejčastějších, pět budu mít, když si ten lék vezmu. A to se potvrzuje dál.

Našli mi před mou šedesátkou prý vysoký tlak. Dostal jsem piramil. Po nějaké době začaly divné potíže. Srdce se mi hádalo, běžel jsem závod v příšerně vysokých tepech a šel při tom skoro chůzí. Jak jsem zastavil, tak se to zklidnilo, ale pořád se to zhoršovalo. Jenže se nikde nic neprokázalo a já byl za blbce. Prý k psychiatrovi. Tady zaúřadoval náš velký kamarád a výborný běžec primář kardiologie z Hranic. Jak se to vrací, já tam v mládí studoval dřevařskou průmyslovku. Zařídil mi různá vyšetření a domluvil speciální měření a vlastně zachránil život. Výsledek. Srdeční arytmie. Fibrilace síní.  Opět důsledek účinkování toho léku. Dostal jsem tedy na tu fibrilaci rytmonorm. Ne od mého kamaráda lékaře, ale tady ve Vyškově. A po nějaké kratší době nastaly ještě větší potíže. Musel jsem na pohotovost. Naskočil mi totiž flutter. To je ještě horší srdeční arytmie. Prosím druhá položka v nežádoucích účincích toho léku. Musel jsem do nemocnice na kardioverzi. Dostal jsem ránu elektrikou, srdce naskočilo správně. Bohužel jen na dva dny. Pak se to rozjelo znovu. Tak jsem s tím nějak přežíval až mi můj přítel z Hranic domluvil ablaci v Brně u věhlasného specialisty. Bohužel jsem cekal rok, než se uvolnil termín. Je nás moc s takovými potížemi.

Nakonec to vyšlo a já skončil na operačním sále. Neskutečný zážitek. Opiáty na mě nějak nefungovaly, tak jsem tam tři hodiny musel ležet bez pohnutí a držel se zuby nehty. Jedno vypálení v srdci trvalo třicet vteřin, to už pan docent nahlas se mnou počítal, když viděl, jak pořád měním barvy v obličeji. Prvních dvacet vteřin mi šla velmi silná bolest do všech zubů a až pak jsem zbytek času cítil bolest v srdci. A těch vypalování bylo několik set, než se opálily komory. Ty poslední potom trvaly 50 vteřin, a to jsem už byl na hraně. Pak mi spadl tlak na 50/20 a museli mě probouzet. A ráno na jednotce intenzívní péče potom znovu. Pan docent jen kroutil hlavou, že to tu ještě neměl. A pořád jsem po tom zákroku jiný. Ale nějak se to dalo dohromady.

V průběhu té operace, před ní i po ní jsem měl pak příšerný problém s další stoličkou. Dokonce jsem si sám drátky čistil otevřené kanálky, jak mě to hrozně bolelo. Opět to trvalo dva roky, než jsem se dostal na kliniku do Brna. Objevili tam další kanálky a zub jakž takž dali dohromady. Ale je pořád cítit, zejména, když mi nafouká při běhu studený vzduch do huby. Ale nějak jsem to zatím ustál a trochu se pokouším zase běhat. Samozřejmě už to nebude nikdy takové, jako dřív, ale snažím se to nezabalit. To bych asi špatně dopadl, kdybych se přestal rvát s těmi všemi svými problémy. A co jich bylo i dalších, které jsem nezmínil. Urologii zejména, tam moji chronickou prostatitidu zabrala až speciální vakcína, kterou mi skvělý urolog ve Vyškově nechal vyrobit přímo na tělo, když poznal, že všechny léky, které se běžně používají, u mě vůbec nefungují nebo vyvolávají další obtíže. A neurologie, to tak stálo a stojí za to. Dle magnetické rezonance mám zmačkanou páteř, obratle jsou těsně u sebe, krční páteř totálně zlikvidovaná, to se se mnou veze pořád. A ty problémy, co to přináší, to ani nechtějte vědět.

Až pak přišel jeden z lékařů s tím, že jsem silný senzibil, a proto je u mě všechno jinak.  Takže jsem přestal brát léky ať si víc neubližuji a žiji s těmi svými potížemi, jak se dá.

Nejlíp mi je, když to jde všechno přeběhat.

Nebudu vás z těch pár, co jste ten můj popis mých obtíží dočetli až sem, dál zdržovat. Asi by to vyšlo na celou knihu, když tak listuji v tréninkových denících. Ale myslím, že to stačí. Jsem prostě jiný a nic moc s tím nenadělám.

Tak si tu tak nějak mezi vámi přežívám a věřím, že to zvládnu i dál.

Asi v tom zvládání bolestí nejsem člověk, jak kdysi poznamenal jeden z lékařů, co se mi taky dřív věnoval.

A zřejmě na tom něco bude.