Bohové na Olympu mi nařídili šetřit: I

Bohové na Olympu mi nařídili šetřit: I

Bohové na Olympu mi nařídili šetřit: I

 

Ze všech stran se na nás chrlí kvanta informací, jak máme šetřit vším možným.

Tak jsem si řekl, že se též zapojím.

Už začíná být večer docela zima. Co nám radí šéfka sněmovny? Navléct svetr navíc.

Tak jsem natáhl jeden. Nic. Kosa furt stejná. Za chvíli jsem navlékl druhý. Zase houby.

Zuby mi cvakaly zimou tak, že mi začaly vypadávat plomby. Ruce modraly, skoro jsem nebyl schopný mačkat ovladač televize, abych zachytil ty záplavy informací o šetření. S vytřeštěnýma očima jsem tedy oblékl další svetr, narazil beranici a navlekl nákrčník. Už jsem v tom byl jako medvěd obalený tukem těsně před zimním spánkem a teplo pořád nikde. I vlasy už mi zimou stály. Co by se v té chvíli vůbec nepostavilo, o tom raději nemluvím.

Nakonec jsem přetáhl i deku přes hlavu. Jenže to jsem zase neviděl na televizi. A prostříhávat do ní otvory pro oči, to už bych pokládal za totální zhovadilost. 

Ovšem pak začalo hlasitě protestovat mé močové ustrojí s rychle se rozpínající prostatou. To už bylo na pováženou. „Nasrat!“ Vybafl jsem vztekle na televizi. K teplu mi totiž nepomáhaly ani lyžařské palčáky na promrzlých rukách. Nemohl jsem díky jim ovládat tlačítka na televizním ovladači. To mě fakt dorazilo. 

A tak těžkým srdcem i s vědomím, že jdu proti všem jako husité, jsem se rozhodl si skočit zatopit. Samozřejmě potmě. Po schodech dolů do sklepa. Musím přece šetřit.

Jak mi ujely nohy, když jsem blbě našlápnul na schod, protože jsem neviděl, tak jsem po nich kodrcal až dolů do sklepa. Obražená kostrč a všechny obratle na páteři. Odřeniny nepočítám a jak mi hlava brnkala o schody, tak jsem si posunul i krční páteř. V hlavě mi třeští jako po divokém alespoň třídenním flámu. Navíc jsem si pohnul i štěpinou v mém načatém menisku, jak jsem v tom letu dole vykopl zavřené dveře. I kolena to řádně odnesla. Vržou jako dobře zarezlá ložiska.

Jak je to sakra možné. Všechno, co nám doporučují, se snažím dodržovat do puntíku.

Vždyť nám přece radí ti nejchytřejší lidi našeho národa. Elita. Oni musí mít pravdu.

Ve všem.

Nebo, že by to snad nebyla pravda?