Trénink - laktát

S laktátem se dá bojovat

Znáte to vesměs všichni dobře. Tuhnoucí svaly a neustále se zhoršující schopnost provádět běžný koordinovaný běžecký pohyb.  Je na to je známý výraz. Překopnuté tempo. A co při tomto stavu, do kterého jste své tělo přivedli děje?

Tady jsem vám našel, co to všechno způsobuje.

 

Co je to vlastně laktát

Laktát je metabolit lidského těla, který se tvoří ve svalových buňkách při intenzivní pohybové činnosti a čerpání zdrojů energie bez přístupu kyslíku. Někdo je na působení laktátu odolnější, někdo se s ním těžko vyrovnává. Tomu se také říká talent. Tedy té schopnosti každého jednotlivce tolerovat laktát.

 Ovšem nezáleží pouze a jen na genetických faktorech každého z vás. V průběhu tréninkové zátěže se dá proti této lidskému tělu vlastní chemické látce s úspěchem tak říkajíc bojovat.

 

O co tedy jde

Během intenzivního zatížení není namáhaný sval dostatečně zásoben kyslíkem. Aby však přesto dosáhl požadovaného výkonu, svalová buňka získává energii odbouráváním krevního cukru (glukózy) bez kyslíku, tedy kvašením. Přitom vzniká kyselina mléčná, tedy laktát, což je anion kyseliny mléčné, který na nějakou dobu překyselí svalovou tkáň.

Při vlastním tréninku má kyselina mléčná samozřejmě negativní dopad na koordinační schopnosti běžce. Zhorší se technika prováděného běžeckého pohybu a tím pádem se snižuje výkonnost. Většinou každý z nás zná ten hodně nepříjemný stav, kdy se laktát začíná v těle hromadit a způsobuje únavu. Velké množství kyseliny mléčné může v extrémním případě zablokovat vápníkové ionty a tím úplně znemožnit svalovou kontrakci.

Po větší tréninkové zátěži nebo závodě, zejména u méně trénovaných běžců, se obvykle objevuje druhý den někdy i dost bolestivé napětí v namožené skupině svalů. Dokonce to vypadá, že jste si něco udělali. Možná přemýšlíte i o svalovém zranění. Ale přitom jde o běžnou a víceméně neškodnou reakci lidského těla. Potíže charakteristické pro namožení svalů v podstatě způsobuje tato nadbytečná kyselina.

 

Jak na laktát tedy vyzrát?

Negativní působení kyseliny mléčné se dá v průběhu tréninku ovlivnit několika způsoby:

Především tedy aerobním tréninkem, ale zároveň i tréninkem silovým docílíme zmnožení krevních cév a tím i lepšího zásobení svalu kyslíkem. Při větším zatížení tak sval bude schopen získat dost energie a převést ji na práci, takže ke svalové únavě nedojde tak rychle.
  Schopnost našeho těla vyrovnávat se se zakyselením organismu je do určité míry determinována. V něm totiž existují tlumivé roztoky, takzvané pufry. Tyto látky tlumí výkyvy v acidobazické rovnováze, což jsou náhlé přírůstky kyselých nebo zásaditých látek a udržují tak požadovaný rozsah pH, v krvi na úrovni 7,4. V lidském organismu k pufrům patří hydrogenohličitany (bikarbonáty), krevní bílkoviny, hemoglobin a fosfáty. Řada uměle vyrobených pufrů se také z tohoto důvodu využívá jako podpůrný prostředek při tréninku.
Svalové únavě, která vás čeká, druhý den po velké zátěži, lze předcházet tím, že po tréninku nebo závodě nebudete okamžitě odpočívat, ale podpoříte krevní oběh mírným pomalým klusem nebo i masáží. To vše zlepší prokrvení svalů.

To znamená, že po výkonu na hranici svých možností nepadnete na zem jako podťatí a nenecháte si zavolat rychlovku, či horskou službu, pokud běžíte vrchařský závod nebo dokonce i vrtulník, s tím že umíráte, ale různými nenásilnými formami se musíte snažit podpořit vyplavení vytvořených katabolitů do krve. Ty pak mohou být následně odbourány v játrech.

To je přesně to, co po vás každý z trenérů chce.

Po závodě či tréninku vyklusat, dát nějakou rovinku, uvolnit se jednoduchými cviky a případně si regeneračně zaplavat, když se ta možnost naskytne.

Vím, že se mi to dobře píše, ale pokud se tohle naučíte, neuvěřitelně si tím pomůže v růstu výkonnosti a urychlení regenerace po zátěži.

Tak na to myslete a chovejte se podle toho.

Je to ku prospěchu věci.

 

 

Autor: Zdeněk Smutný

1.11.2016