Běhat na podzim je prostě paráda

Běhat na podzim je prostě paráda

 

Nevím, jak kdo z vás to cítí, ale já mám podzim ze všech ročních období nejraději.

Už jen ta zádumčivá nádhera lesů hýřícími všemi možnými barvami, které doslova berou dech, mi nedovolí trčet doma a pokud se do té krásy opře ještě i sluníčko v babím létě, není snad nic hezčího na světě.

A ta radost, když běžíte jen tak lesem a sledujete, jak se všechno vybarvuje, to nemůže nic jiného nahradit.

Vůbec si neumím představit v tomto období drtit kilometry někde na ovále stadionu. To je mi tak proti srsti, že bych to už ani nezvládl. Zamlada jsme to dělali, ale teď už vím, že to nemá smysl a jen to všechny otráví.

Je třeba změnit prostředí a vyrazit opravdu na tréninky do přírody. Ostatně my to děláme i tak po celý rok. Na stadion ve Vyškově členové AK Drnovice totiž nemají přístup. Ovšem stejně jako jiní lidé. Tady je ovšem zajímavé, že na hřiště postavené za peníze daňových poplatníků může jen někdo vyvolený. Na to by si měli všichni vzpomenout při nejbližších volbách. A bohužel jiný ovál poblíž není. O to je to lehčí. Nemusíme nad ničím přemýšlet a vyrazíme raději do parku nebo do lesa, je tam mnohonásobně příjemněji a lépe. Navíc přírodní podklad pod nohama je sakra něco jiného než ta nesekaná guma položená na betonu. Určitě všichni pochopíte, co šetří nohy víc. Nemusím to jistě nijak zdůrazňovat.

Ale nemám v úmyslu tu nějak zbrojit proti tartanu, je to každého volba a už vůbec ne se pouštět do dalších žabomyších válek, které se proti nám neustále vedou. Jsou mi po tolika letech opravdu jen a jen k smíchu. Život je tak krátký a v mém věku už nad tím můžu jen kroutit hlavou a neztrácet drahocenný čas, který tak rychle utíká mezi prsty.

Víc k tomu není co dodat.

Ovšem já vás chtěl spíš všechny pozvat nejen na tréninkové proběhnutí do lesů a do přírody, ale také na podzimní závody. Ty jsou vesměs právě umístěné do těchto překrásných terénů. A když vyjde počasí, je to zážitek, který si budete dlouho nosit v srdci a rádi se tam pak budete každoročně vracet. Jako třeba jen do Pístovic. 

Tam jsme coby děti začínali a Běh Pístovickou riviérou, který se dřív běhával jako lyžařský a to znamená intervalově už od nejmenších dětí, máme všichni pod kůží. A hodně hluboko. V lesích nad rybníkem je úžasně po celý rok. A když se k tomu přidá podzimní melancholie překrytá padajícím zežloutlým listím javorů či zhnědlých nebo červených listů buků, do nichž se všemi možnými barvami vloží i duby, přepadne vás tam tak tichá nostalgie, až se vám při pohledu na to krásu úplně zatají dech.

A musím říct, že tohle uvidíte i na jiných závodech na podzim, protože je jich opravdu hodně a dají se vždy vybrat takové, které se konají právě v přírodě.

Možná někteří z vás nemají chuť závodit nebo se toho bojí. Nikoho nenutím ani nepřesvědčuji, z toho už jsem také vyrostl. Jen to všem doporučuji, protože tohle spojení závodů a přírody je prostě jedinečné a určitě vás uchvátí stejně jako většinu z nás, co se po těchto akcích potulujeme již desítky let.  Už nám třeba ani zdraví nedovolí postavit se na start, ale přesto si pokud je to jen trochu možné, zajedeme zavzpomínat na ta krásná místa, kde jsme toho tolik prožili, pozdravit se se všemi kamarády, co nám zbyli, a klidně se jen tak po trati volně proklusnout či jen třeba projít. I to je zážitek nad zážitky, spraví vám to zcela jistě náladu a dodá chuť opět nazout maratónky a jen tak třeba sám pro sebe zase vyrazit na nějaký lehounký klus do lesů a do přírody, abyste celou její silou pocítili, jak hlubokou její součástí jsme. Ať chceme nebo nechceme, my tam prostě patříme.

A to je samo o sobě jeden z nedůležitějších důvodů, proč jsem tohle všechno pro vás napsal. Važme si toho, že tu máme krajinu takovou, jaká ještě je a neničme ji víc, než je nutné. Neprzněme ji nesmyslnými stavbami, ale také jen třeba nepohazujme kolem sebe naše odpadky. Ty tam zcela jistě nemají co dělat. A mějme všichni prosím na paměti, že tam nádherná planeta nám nepatří. Jsme tu jen hosté, tož si toho važme a také se tak i chovejme.  Jinak s námi udělá krátký proces. A bude hodně krutý. Takže se nad tím prosím všichni zamyslete, když budete bořit své nohy do spadaného listí a vnímat celým svým tělem tu nádheru kolem sebe.

Je potřeba změnit myšlení a uvědomit si, že je nutné zachovat příštím generacím životaschopnou a zdravou Zemi, jinak tu pro lidi už nebude možná za pár desítek let vhodné místo k přežití a nikdo se jen tak pro radost, jako třeba teď na podzim my, nebude moct proběhnout po lesích a vnímat všemi smysly tu krásu přírody.

Doufám, že jsem vás aspoň trochu nahlodal a přesvědčil nejen k vyběhnutí ven, ale že se také zamyslíte nad svým chováním.

A to bude určitě to nejdůležitější, co uděláte pro sebe, svoji rodinu a lidstvo.

Tohle všechno může vycházet z pouhopouhého běhání. To samo vás dokáže nejen naplnit, ale také i změnit natolik, že získáte zcela jiný pohled na svět.

Běh je dar, kterého je třeba si vážit.

A využívat.

 

Autor: Zdeněk Smutný

2. 10. 2014