Zimní slunovrat

Zimní slunovrat

Zimní slunovrat

 

Konečně je to tu. Žádná radost nad oficiálním začátkem zimy. Ale takové malé nadšení z toho, že se zase pomalu začne prodlužovat den, snad i to sluníčko občas zasvítí a přidá nám tolik potřebné energie. Nějak mi pořád chybí a k běhání ji potřebuji. Nejde to jen tak bez chuti a nálady. A hlavně už vidím před sebou pak blížící se zlom a někde tam v hluboké dáli příchod nové běžecké sezóny a všechny ty nádherné závody a setkání s kamarády a přáteli.….

Už aby to bylo.

Jsme právě nyní v období, které v tréninkové jednotce přirovnávám k bodu zlomu. To je místo, kde se obracím při svém tempovém běhu. Či přesně v polovině odběhaných úseků. Vždy to pak už jde lépe, rychleji trénink ubíhá a snadněji se zbytek zátěže odtrénuje, protože je vidět už ten blížící se konec a světlo za tím trápením. Tak je vidět i světlo po 21. prosinci. Alespoň já ho tam vidím. Prostě ten obrat nastává. A že do toho zrovna spadají i Vánoční svátky?

Tak to už od nepaměti je.

Je to tradice a sám jsem to už napsal, že mě to nějak moc nebere, ale zase na druhou stranu naprosto respektuji rozhodnutí většiny národa si tyto dny a konec roku plně užít dle svých představ.

Ty já mám ovšem poněkud jiné a o to víc a častěji v tomto čase vyrážím ven do přírody. Ačkoliv je to v zimě v lesích občas hodně komplikované a snažím si vychutnat ten zlom v ročním období také trochu jinak.

V každém případě tradičně, jak to dělali celé generace přede mnou. A myslím, že i většina lidí v současnosti na to nezapomíná, se stavím za všemi mými příbuznými a známými, kteří se už tohoto dne bohužel nedožili, na hřbitově, abych si tam s nimi v tichém rozjímání připomněl, co jsme spolu prožili a zažili a poděkoval svým rodičům za to, co všechno pro mě dokázali udělat.

Já se tam ostatně stavuji velmi často, neboť hodně mých tréninkových cest vede kolem našeho hřbitova, ale na Štědrý den tam nepoběžím. Půjdu pěkně pomalu do kopce na naši Liliovou horu krokem a s pokorou v duši nad velikostí toho všeho kolem nás.

Toho, co snad ani nejsem sto pochopit, ale přesto je to ve mně hodně velké a silné. Proto je tento den pro mě význačný a ne pro nic jiného.

Samozřejmě obuji i v tento den maratónky a vyrazím do svých oblíbených míst.

Stejně tak jsem chodívával jako kluk s otcem, nosili jsme krmi zvěři a vždy se na Štědrý den šlo bez pušky. To byl zákon. Nikdy se v tento čas neubližovalo žádné němé tváři, tedy aspoň ne u nás. Ptáčci dostali zvláštní krmení a i já mám teď pořád plné krmítko a stejně tak do bažantích zásypů nebo krmelců pro srnčí a vysokou zvěř nesmím zapomenout přinést kromě sena i nějakou pochoutku aspoň v podobě řepy či solného lizu.

Také se snažím i při svém poklusu ztichlým lesem hlavně tam patřit a pokud to jde, být v rámci možností neviditelnou a neslyšitelnou součástí toho všeho a tak nerušit nic a nikoho.

Nerušit, nerušit…

To je zákon tohoto dne, ale měl by to být zákon všech dnů a nejen to.

Úctu a slušnost, která snad v tyto svátky kolem nás ve větší míře panuje, bychom měli přenést i do zbytku našeho života a jít tak příkladem všem lidem kolem nás.

Bohužel to je jen zbožné přání, které se nikdy a nikde a zejména ne u nás, nevyplní.

Ale to neznamená, že se o to nemusíme pokusit a nesnažit se být lepší. Možná bude dobré předsevzít si, že tak budeme kolem sebe působit. Čím nás bude víc, tím lépe.

A běžci jsou v současné době tito nosiči dobré vůle a naděje, jak dřív byli třeba poutníci.

Samotný běh nás k tomu předurčuje a některé z nás dokáže očistit od všeho zlého víc než pobyt v kostele či někde jinde.

Ale to vše je o pokoře. Pokoře před tou úžasnou věcí jakou život je. A proto si toho važme a neznepříjemňujme si ho ještě víc, než je to nutné. Spíš hledejme to pozitivní v něm a vydejme se po nové cestě za svými ideály, stejně jako se když po lesní pěšině rozběhnete, necháte všechno špatné a zlé za sebou a očistíte se tím od černých myšlenek. Otevřete tedy sebe i svoji duši jen tomu dobrému v nás, pak snad bude lépe nejen vám, ale i možná všem lidem dobré vůle kolem nás.

To by mělo být mottem těchto svátků a naší snad skoro povinností běžců předávat všem okolo jen tu pozitivní energii, stejně jako to dělá příroda kolem nás, když se překulí čas přes zimní slunovrat.

 

Autor: Zdeněk Smutný

23. 12. 2014