Trénink - Sport a kreativita

Trénink - Sport a kreativita

Sport a kreativita

 

Měl jsem zajímavý rozhovor na téma sportovního talentu, roli stravy a hmotnosti na výkonnost. Všichni, kdo mě znají, ví o mých poměrně neortodoxních názorech na tuto problematiku. Například taková jednoduchá věc, jako je snížení hmotnosti u běžců. Všichni počítají kalorie, co spálí a co přijmou, ale to považuji za zcela scestné.

Základem snížení hmotnosti u vytrvalců (pokud to je opravdu nutné) je celkové zrychlení metabolismu, to přijde časem ve chvíli, kdy na základní vytrvalostní trénink přijdou kvalitní tréninky, které začnou manipulovat na vytvořené aerobní mechanismy zabudováním „vyššího stupně“ glykolýzy nebo posunem lipidového metabolismu do vyšších intenzit. Tzv. lipolýza se může při správném tréninku zapojovat postupně v čím dál vyšších intenzitách, není to dané pevně, jak a kde se prosazuje, dá se s tím pracovat.

 

Chci říci, že jakmile to začne vše fungovat jako celek, tělo reaguje velmi účinným spalováním i mimo trénink a tělo se začne samo zbavovat tuku větší energetickou spotřebou i v době „klidu.“ Podmínka je, že nesmíte tělo škrtit jakoukoliv dietou, podmínka jsou také komplexní sacharidy. Tento názor jsem podrobněji již několikrát zpracoval, naposledy v časopise RUN, ale dnes bych vás chtěl nasměrovat, lépe řečeno vaše případné přemítán, na další myšlenku, která by byla v časopisech o běhání neprůchodná.

 

Na začátku má sportovec ohledně stravy a „sledování“ hmotnosti dvě možnosti. Buď bude sám sebe drilovat a drilovat, poslouchat trenéry na slovo, striktně dodržovat stravu a málem si jí vážit, aby se váha držela tam, kde má být, nebo…může využít lidské přirozenosti.

 

Často jsem se setkal s tím, že ke mně přichází atleti a spíše běžkyně, kterým byla vyčítána příliš vysoká hmotnost jako hlavní důvod nižší výkonnosti. Vždy nastoupila skoro hladovka, těžké omezování ve stravování, které připomínalo ve svých projevech postupně anorexii.

 

Každý asi chápe, kam mířím (atletická triáda), ale kromě nebezpečí vyčerpání živin je tady ještě jedna věc, a to možná mnohem důležitější. I když se povede vyladit stravu tak, že metabolismus přivedený na hranu, ale vybalancovaný do vysokých otáček titrováním živin podává excelentní výkony, zároveň s tím klesá jedna zcela nenápadná věc a to kreativita.  

 

Dril v tréninku je v pořádku, přináší pohybový a výkonnostní pokrok přirozeně, ale striktní poslouchání druhého člověka, o kterém si myslím, že mě dovede tam, kam chci, je totální zastavení vlastní kreativity.

 

Spojení kreativity a talentu vede k bouřlivému rozvoji osobnosti a schopností. K tomu je ale potřeba, aby trenér svěřence vedl a pouze ho upozorňoval na věci, které jsou důležité. Ve výsledku ale musí nechat svěřence tvořit, z té tvorby něco vyjde a o tom se dá znova diskutovat a znova nastiňovat další směřování rozvoje, kam patří i trénink samozřejmě, jako jedna z věcí, která se nedá obejít.

 

Tvorbou svěřenec pozná sám sebe, své tělo a svého ducha. Když odtud vše vychází, životnost takového sportovce roste, roste opravdová vnitřní radost z úspěchu a sportovec se stává komplexním. Na konec i sám sebe v poli závodníků vnímá minimálně zdravějším způsobem a rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem z pohledu toho, jak se ho to dotkne uvnitř, bude minimální, protože radost z tvorby bude silnější a tvorba bude přinášet energii.

 

Je docela známé, že špičkové vytrvalkyně mívají často poruchu stravování. Jejich boj za ideální hmotnost je bolestivý a má příznaky psychických problémů. Potlačování kreativity a talentu vede ke zvyšování hmotnosti obecně. K prudkému zvyšování hmotnosti jsou obvyklé náchylní lidé, kteří nepracují na svých přirozených plánech, odchylují se od své cesty, kterou by chtěla jít jejich duše.

 

Pokud chce v tomto případě talent dril bez své přidané hodnoty z nitra ve formě tvorby, musí držet diety a omezovat se, protože v tu chvíli je tělo v podstatě řízeno úzce svojí myslí. Mysl je zaměřena prvotně na instinkty, a tedy tělo vnímá tyto zásahy jako boj a on to boj ve skutečnosti opravdu je, přestože si myslíme, že sportujeme a tedy činíme pro sebe dobro.

 

Takový sportovec, i když dosáhne svých výsledků, doplatí na své vnímání a směřování závažnými problémy. A jak se tyto problémy projeví? Chřadne mysl, odchází zdravý rozum, úsudek ustupuje tendencím, slábne vědomí a následně dojde k patologickým algoritmům na úrovní podvědomí, přicházejí nemoci (často nejprve psychické) a rány osudu.

 

Pracně vybojované lidské štěstí se obrátí proti svému nositeli, často nadále přetrvává pokroucené vědomí „vyšší úrovně“ a vzniká závislost na typu postavy, takový člověk začne vyhledávat určité situace, při kterých si připomíná okamžiky, kdy se cítil být šťastný.

 

Protože se nedaří navázat kontakt se zdravým rozumem propojením mysli a duše, slábne nejen tělo a jeho psychická kondice, ale i duch a tím se opětovně vyčerpává duše. Ztrácí se schopnost unést duševní bolest, těžší situace jsou vnímány jako poslední rána, přichází pak snadno jiná závislost- alkoholová, drogová nebo například i závislost na nějakém člověku. Objevuje se i závislost na situaci a snaha vyvolat ji nebo propadnutí sexu. Mysl již pracuje pouze a čistě na tom, aby vědomí alespoň na chvilku zase pocítilo štěstí, čímž zpětně klesá kvalita vědomí a člověk se začne oddělovat od ostatních lidí. Vnímá je, mluví s nimi, ale již nedokáže komunikaci procítit. Přichází chlad a holý boj o život.

 

Když jsem před více než dvaceti lety pochopil, že základ dobrého a zároveň „zdravého“ výkonu je procítění situace, závodu, tréninku, regenerace, že základem pozitivního přístupu ke sportu je v podstatě cit pro sebe, pro ostatní, pro výkon i soupeření a také cit pro své tělo, komunikace o stravě pro mě ztratila skoro smysl.

 

Snažíme se najít ideál na úrovni těla, ale ztrácíme pojem o duchu a duši. Jenže hlavní energie přichází z duše a strava může být jakési doladění, to ano, ale není ničím zvláštním. Všiml jsem si, že jakmile je člověk v pohodě, nemá se zdravým a vyváženým stravováním žádné problémy, je to přirozená věc. Dodává svému tělu vše, co je potřeba přirozeně a když trénuje více, přidá nějaké vitamíny, minerály, případně enzymy a tělo funguje, jak má.

 

Moje rada pro sportovce je: Spolupracujte s trenéry, ale nezbavujte se svých pocitů, citů, vnímání a práce se svými emocemi na úkor striktního předpisu, který vás dovede k vysněnému cíli. Možná vaše cesta k cíli bude o maličko delší, než vše pochopíte správně, zároveň ale nejspíše dojdete dál a hlavně vaše sportování vás povede směrem k rozvoji a ne směrem k výkonům za každou cenu bez ohledu na to, kam vás taková cesta přivede…

 

Autor: Pavel Novák

https://www.tajemstvi-maratonu.cz/