Trénink - rovinky

Trénink - rovinky

Rovinky nesmí chybět v žádném tréninku

Vím, že tímto názorem nesu svoji kůži na trh. Jenže já si za tím stojím a rozhodně z toho ani neuhnu a ani neslevím. Určitě jsem tím neobjevil Ameriku, ale jsem přesvědčen o účinnosti i účelnosti rovinek tak, že jsem je zařadil do tréninkových prostředků jako nedělitelnou součást tréninkového plánu. Musí být neodmyslitelnou částí celoročního cyklu a nechybí, až na výjimky, v žádném přípravném dni.

 

Co si pod pojmem rovinky máte představit?

Jsou úseky nejčastěji kolem 100 metrové délky. Běhají se různou intenzitou a s rozlišným zaměřením. Pokud je provádíte před vlastní tréninkovou zátěží či před závodem, vždy mají rozcvičovací formu a směřují k cíli, který je pro ten den daný.

Obvykle se jich běhá 6 – 10 a to tímto způsobem.

Tedy, spíš vám zde předložím, jak to děláme my v mojí tréninkové skupině.

První dvě jsou uvolněné na dokončení rozhýbání po rozklusání, rozcvičení a běžeckém cvičení. Třetí postupně zrychlujeme a čtvrtou již běžíme velmi svižně, ale koordinačně a technicky uvolněně. Pak vkládáme rozloženou, kdy asi 30m rozběhneme rychle, 30m držíme rychlost setrvačně a zbytek opět zrychlíme. Nebo ji jdeme stupňovanou až k 95% osobního maxima. Záleží na tom, co budeme v hlavní náplni běhat. Šestou rovinku a případné další jdeme v tempu vlastního tréninku, který potom následuje nebo případně v závodním úsilí, když se rozcvičujete před startem závodu.

Možná to dělá mnoho z vás jinak. Jistě máte svoji cestu, která vám vyhovuje. Já tu přestavuji jen svůj model odzkoušený řadou let a ten převážné většině mých svěřenců sedí. Zkoušeli jsme také ledacos jiného a pokorně jsme se vrátili zpět k tomuto systému. Přestávky mezi jednotlivými rovinkami držíme spíš na pocit. Nedodržujeme nějak přesně daný čas. Jde o to, aby se každý cítil opravdu dobře rozcvičený a připravený na následnou činnost.

Další rovinky běháme po skončení vlastní tréninkové zátěže. Navíc se občas snažím donutit ty odvážlivce, co se mnou trénují a jezdí po soutěžích, dát i nějaké po vlastním závodu. Tady ale až po pomalém vyklusání a krátkém protažení.

 

Proč to děláme?

Vymyslel jsem si pro to vlastní přesvědčovací výraz. Možná mu mnozí neporozumíte, ale o to lépe se to pak zdůvodňuje. Přesto v podstatě možná nesprávnými slovy naplňuje tato definice vše, co od rovinek očekávám.

Tvrdím totiž, že takto rozbíjíme pohybový stereotyp vzniklý v předchozí zátěži, ať už tréninkové či závodní. Zřejmě si dost z vás po přečtení této věty asi výrazně zaťuká na čelo a případně ještě kolem něj prstem obtočí kolečko.

Hned na začátku tohoto dnešního povídání jsem si říkal, že mnoha lidem šlápnu na kuří oko. Možná bude diskuze pod článkem tak ostrá, jako bych píchl do vosího hnízda. Doufám jen, že mě neubodáte za to, že jsem tu pro vás prezentoval svůj názor.

Mimochodem, já to schytal už mnohokrát i na závodech od velmi zkušených borců. Většinou se nevěřícně dívali, cože to tam s mojí partou provádíme za blbosti. Ovšem, když jsem se jich zeptal, zda si to někdy zkusili, tak většinou odpověděli, že ne. Tady já vidím kámen úrazu. Pokud chci něco kritizovat, tak si to musím na sobě otestovat. Tím pádem se pak můžu vytvořit si po vlastní zkušenosti názor a pak teprve s ním jít do debaty o správnosti nebo nesprávnosti takového počínání. Tohle jsem se za svůj život naučil a snažím se tím řídit.

Ovšem je mi naprosto jasné co tyto pochyby vyvolalo. Ale jen tak pro zajímavost si to sami zkuste a možná budete překvapeni, že to bude, alespoň u většiny z vás, pravda.

Po tréninku, máte totiž vesměs ztuhlé téměř celé tělo a jste rádi, že vyklušete. A to nemluvím o závodě. To jste vesměs tuzí jako 10 let starý portlandský cement. Pokud se v takovém stavu fakt odvážíte jít do rovinek, tak ty první dvě vám budou připadat strašné. Nic vás nebude poslouchat a budete se cítit jako postřelený kůň. O uvolněném pohybu se vám nebude ani zdát. Tady to zřejmě každý zabalí, pomyslí si něco o blbovi, kterému naletěl a nechá toho. A to je právě ta chyba. Dokončete to jednou. Zjistíte, že třetí a čtvrtá rovinka je mnohem lepší a při těch následujících se tak uvolníte, že nebude téměř cítit předchozí absolvovanou zátěž. Je ovšem nutné je opravdu běžet lehce, technicky správně a naprosto jiným úsilím než předchozí část tréninku či tvrdé tempo závodu, co máte právě za sebou.

 

A co přestávky mezi rovinkami po skončení zátěže?

Ty je dobré jít na pohodový a dobrý pocit. Můžete je vyplnit třeba lehounkým poklusem pro ještě lepší uvolnění svalů. Je jasné, že tohle nebudete provádět hned minutu po dokončení vlastní náplně či závodu.

Musíte mít za takovým přetížením organismu dostatečný časový odstup. Je nutný k zotavení a poklesu tepové frekvence. Tyto rovinky nesmí to být již žádná kvalitní zátěž, jen rychlá pomoc pro včasné započetí regenerace.

A co je také v neposlední řadě důležité. A možná pro dost z vás i absolutně nejdůležitější věc ze všeho.

Je zcela nezpochybnitelné, že všemi druhy rovinek, si neustále zdokonalujete osobní techniku běhu. Samozřejmě pokud je technicky správně běháte. A to samo o sobě má cenu zlata.

Vyzkoušejte si to a po čase uvidíte, zda mám pravdu nebo ne.

 

Autor: Zdeněk Smutný

6.11.2018