Návrat k tréninku po nemoci nikdy neuspěchejte
Předpokládám, že zrovna toto téma je stále velmi aktuální vzhledem k tomu, že virózy a jiná svinstva jsou ve vzduchu pořád a chytit můžeme kdykoliv cokoliv. Tak si myslím, že připomenout alespoň základní zásady není nikdy na škodu. Zejména když to všichni, mě nevyjímaje, neuvěřitelně podceňujeme. Pak už je pozdě si nadávat, když místo týdenního léčení se vám to vše protáhne na celý měsíc a můžete začínat s tréninkem od začátku.
Kovid
V první řadě říkám, že kovid nekomentuji, nevím nic víc než vy z informací, co se na nás odevšad hrnou a zatím jsem měl to štěstí, že se mi vyhnul. Tak ani nebudu radit, co s tím. On to stejně zatím nikdo neví taky. Ale v každém případě bych ho vůbec nepodceňoval. Je to svinstvo, co vás fakt může odrovnat, tak to nebanalizujte. Můžete mít štěstí, že budete mít lehký průběh, ale je možné, že vás ta bestie sejme tak, že se z toho budete hrabat hodně dlouho. Tak vám všem přeji, ať máte to štěstí.
Vraťme se ale tedy k tomu dalšímu
Dál rozhodně záleží na tom, jakou nemoc jste chytli. Pokud je to běžné nachlazení a k tomu případně i silná rýma, doporučuji opravdu na těch pár dní vysadit a nechat tělu, které je už beztak oslabené zatížením v práci a pak i tréninkem, vydechnout. Nic nehleďte na nesmyslná rčení, že léčení rýmy trvá týden a neléčená proběhne za sedm dní. Nikdy žádné, byť i sebelehčí onemocnění nepodceňujte, neboť se z něho může vyklubat velmi závažný zdravotní problém. Ten vás může nejen navždy vyřadit z aktivního sportování, ale také třeba i ohrozit na životě.
I z hloupé rýmy můžou vzniknout těžká srdeční onemocnění, z chřipek a nachlazení ještě i horší věci, končící někdy úmrtím. Nechci vás zbytečně strašit. Je jen na vašem zvážení, jestli si při banální nemoci odpočinete a vyléčíte ji nebo budete zuby nehty trénovat dál. Ovšem potom si třeba také značně zhoršený průběh vaší zdravotní indispozice potáhnete na zádech sebou i několik měsíců. Tím též pravděpodobně zahodíte celou dlouhou přípravu a zrušíte si nastávající sezónu. O těžších nemocích vůbec nebudu diskutovat. Tam je to jednoznačně na rozhodnutí lékaře. Případně i na hospitalizaci v nemocnici a až pak po kontrolních testech a průběhu celého problému se na doporučení lékařů můžete vrátit k běhání.
Co dělat u lehčího onemocnění
Pokud dostanete antibiotika, tak se není o čem bavit. Ty se musí dobrat a nechat tělo v klidu ještě minimálně týden a případně si pak nechat udělat alespoň kontrolu krve. Pakliže bude vše v pořádku, tak se postupně zapojit do zátěže. A to rozhodně podobně volným způsobem, jímž vám teď popíši co dělat při obyčejných nachlazeních. I zde je nutné ho doléčit a až teprve potom je možné začít s tréninkem. Uvědomte si, že tělo muselo bojovat se zákeřnými viry či nějakými jinými bestiemi, co chtějí na náš úkor přežít. Je tedy dost značně oslabené. Pokud se opět vrhnete do plného zatížení, dá se předpokládat, že se buďto nemoc vrátí, nebo si rozhodíte přípravu tak, že ji už pak nedáte dohromady. Já doporučuji všem svým svěřencům první týden po vyléčení jen pozvolna začít klusat a případně doplnit trénink nějakými rovinkami s postupným zvedáním kilometráže ke konci týdne. Dalších sedm dní pak už najet na vlastní tréninkový plán s tím, že jej snížíte co do objemu i kvality. Až následující týden, pokud vše probíhá v pořádku a jste zdraví, navrhuji absolvovat kompletní a plné zatížení. Ovšem s tím, že je nutné se ještě sledovat a případně ihned při jakémkoliv náznaku potíží ubrat nebo i trénink přerušit. Takto se pak dá předpokládat, že se do všeho rychle dostanete a sezóna se dá klidně zachránit.
Tak dlouho nemám běhat?
Už slyším ty vaše řeči a údiv nad dobou, jak dlouho by podle mě trvat přiblížení se původnímu běžnému tréninkovému zatížení. Ale vězte, že jen pár výjimek si nachlazení vyléčí tak, že s ním odběhne půlmaratón, při tom se vypotí a do cíle doběhnou relativně zdraví. I takové znám. Jen si nejsem jist, zda se to v jejich těle všechno nesečte a pak to jednou nevypukne takovým způsobem, že se zbytek života budou otravovat s nejrůznějšími neduhy. Já sám jsem toho zářným příkladem. Proto bych doporučoval všem nebrat toto mé varování na lehkou váhu. Věřte, že vám toho zase tolik neuteče. Hlavně však po nějakém to týdnu budete na stejné úrovni a v pořádku, než když si budete myslet, že nemoc porazíte silnou vůlí. To nikdy nebude pravda. Ona vám to pak stejně dokáže a zamete vám nejen s běháním, ale i třeba přetočí celý váš dosavadní život do takové smyčky, ze které nebude vycházet z údivu.
Můžete se stát trvalými návštěvníky nemocnic
To už teď mluvím i možnosti, že se stanete trvalým pokusným a výzkumným králíkem různých lékařských kapacit, které na vás budou zjišťovat, co všechno dokáže banální nemoc s lidským tělem provést. A rozhodně vás už nedají nijak rychle dohromady. To už se raději z opatrnosti ani nezmiňuji o tom, že byste se nějakým jejich nedopatřením dostali i do původního stavu. Oni zázraky nedělají. Od toho by tu měl být někdo jiný, ale asi nestíhá. Je nás přece jen moře miliard a on je na to sám.
Tak se nad tím zamyslete a zvažte, co je pro vás rozumnější. Myslím, že každý logicky uvažující člověk si vybere tu správnou cestu.