Trénink - Formu dolaďujeme tempovou rychlostí

Formu dolaďujeme tempovou rychlostí

Možná již po přečtení nadpisu budete namítat na co je vám při dlouhých závodech běhání mnohem rychlejších úseků, než potřebujete ke svému závodnímu výkonu?

Podle vás to nemůže nic přinést. Jen si tím rozbijete objemovou přípravu a ztratíte množství času tréninkem tempové rychlosti, který byste mohli věnovat třeba na běhání speciálního tempa.

V tom s vámi ovšem nesouhlasím. Nemáte v žádném případě pravdu.

Tento tréninkový prostředek jsem v úvodu této části popisu všech součástí tréninkového procesu, popsal jako krytinu střechy. A tempová rychlost je opravdu tou částí přípravy, jíž pokryjeme závěrečnou část závodního období a jejím rozvojem si vytvoříme předpoklady k radikálnímu zrychlení na své hlavní trati.

 

Myslím, že bude lepší si objasnit, co to tempová rychlost je

Předpokládám, že to většinou víte, ale jistě nebude na škodu připomenout si nejdůležitější podrobnosti.

Pro běžce na deset kilometrů je to vlastně závodní tempo na pět a nejvíce pak na tři kilometry. To znamená, že to budou tréninkové podněty velmi intenzivního charakteru. Z toho je jasné, že v převážné míře tedy budou probíhat v anaerobní fázi.

Při této zátěži se už používají jednoznačně kratší úseky. Trénink v delších byste velmi těžko snášeli. Hlavně by vám však způsobil značné obtíže pak při následné regeneraci, navíc i účinek těchto dlouhých úseků není tak efektivní a přímo úměrný vynaložené námaze. I když se někdy pro tento typ tréninků používá závodů na kratších tratích, ale já to beru spíš jako testování, než jako pravidelnou speciální zátěž.

Nejčastěji se běhají vzdálenosti od 200 do maximálně 500 a někdy snad až 600 metrů.

 

Objem takového tréninku se stanovuje individuálně

Každý jej snáší jinak, ale téměř nikdy nepřekračuje v součtu tři kilometry. Navíc je hodně důležité dbát na dostatečně dlouhé přestávky mezi jednotlivými úseky i mezi jejich sériemi.

Je dost důležité zdůraznit, že tréninková jednotka, zaměřená na rozvoj této schopnosti, by měla být převážně samostatná a rozhodně by se neměla kombinovat s ničím protikladným. V žádném případě ne se zátěží vytrvalostního charakteru, která by naprosto zrušila původní záměr tohoto tréninku. Je možné, jako součást této přípravy ji doplnit i o rozvoj maximální rychlosti a případně proložit speciálními běžeckými a trochu i odrazovými prostředky, ale to je asi tak všechno, co bych doporučoval.

Asi se vám toho bude zdát málo, ale počítejte s tím, že už jste v závěrečné fázi přípravy. V tomto období není nutné za každou cenu pořád naběhávat jen velkou kilometráž. Nemusíte to drtit hlava nehlava dál, jako třeba v zimě, kdy jste si vytvářeli základy pro závodní období.

Ovšem bez debaty je bezpodmínečně nutné dále udržovat relativně dost velký objem kilometrů zejména stabilizováním obecné vytrvalosti na mnohem vyšším tempovém základu než v zimě. Jinak byste bez této zátěže rychle vyladili krátkodobě formu a pak by následoval obrovský pokles výkonnosti až někde do hlubin začátku přípravného období.

 

Některé tréninkové prostředky se mezi sebou „hádají“

To znamená, že se mohou i v extrémním případě navzájem rušit. Proto je nutné vzhledem k tomu, jaké je naše zaměření na sezónu, určit priority zatížení. Pak správně rozložit do tréninkových dnů ty prostředky, které se musí oddělit a nechat tak tělu čas adaptovat se na jinou, hodně progresivnější zátěž, abyste to stačili vstřebat a trénink tak měl opravdu přínos.

Z toho důvodu je nesmírně důležité v období, kdy tempovou rychlost rozvíjíte, tedy pro vás již převážně na začátku závodního období, se mnohem více řídit i vlastními pocity. Tedy naslouchat sám sobě a svým svalům, co na to říkají a jestli už náhodou nemají dost. Může se stát, že někdy jeden úsek navíc vyvolá nepříjemné zranění a zhatí celou dlouhodobou přípravu. Pak vám nezbývá nic jiného, než se posadit na delší dobu do křesla před televizi nebo možná v lepším případě na sedlo kola. A vy si potom budete v návalech zuřivosti nadávat, když budete sledovat kolegy jak si to na silnicích, v terénech, na kopcích či na dráze rozdávají o sto šest a lámou své osobní rekordy. To svým kamarádům pak v nastalé situaci můžete jen v tichosti závidět. Samozřejmě jim i případně občas fandit, což se od běžců, vzhledem k tomu, že jsme slušní a přející lidé, také očekává. A jen dál netrpělivě vyhlížet dobu, kdy vaše tělo dostane rozum a komplikace i zdravotní obtíže, plynoucí z jednoho nesmyslného přetížení, zmizí. Až pak se pomalu budete moci znovu zapojit od začátku do přípravy, ovšem s důkladným mankem a zcela jistě bez možnosti plně využít toho, co jste do sebe za třeba půlrok tréninku dostali.

 

Co je cílem této zátěže

Tréninkem tempové rychlosti si „nadstřelíte“ rychlostní možnosti svého organizmu a vytvoříte předpoklad pro výrazné zlepšení osobních výkonů v závodním období. Navíc tak zabráníte výkonnostnímu stropu, danému jen případným rozvojem speciálního tempa pouze na určité úrovni. Rozbijete tím, řečeno sprinterskou terminologií, rychlostní bariéru, která vzniká i u vytrvalostních tratí a říká se tomu též nepochopitelná stagnace výkonnosti, což mnohé z vás možná překvapí.

Zároveň je nesmírně důležité se pořád hlídat a neustále si při tak intenzivním tréninku zdůrazňovat, že někdy méně znamená více.

Tak to mějte neustále na paměti. Ať si můžete naplno užít svoji závodní sezónu.

 

Autor: Zdeněk Smutný

2. 1. 2018