Trénink - adrenalin a endomorfin

Vlastně jsme všichni na drogách

 

Přesně tak nějak by se dalo zhodnotit naše počínání. Tréninkem a závody si budujeme trvalou závislost a vlastně jsme tak říkajíc dokonalí toxikomani.

Náš mozek produkuje vlastní morfiny – endomorfiny a dochází také k vyplavování adrenalinu. A ten má dokonce podobné účinky jako kokain. Se skončením aktivity se pak naše tělo ptá, proč již nedostává malé dávky tohoto koktejlu heroinu a kokainu…

Tak nějak by se s trochou nadsázky dal popsat stav, kdy přestanete běhat.

Proto jsem vám našel a trochu přiblížil hormony adrenalin a endomorfin, abyste viděli, co se vlastně v našem těle děje.


Co je tedy ten adrenalin
Tato tělu vlastní chemická látka se vytváří a ukládá v dřeni nadledvin. Někdy se označuje také jako stresový hormon. Při zvýšené fyzické aktivitě nebo vzrušení je dřeň nadledvin schopna rychle vyloučit do krevního oběhu velké množství této látky. Tím se zvýší krevní tlak, vyprázdní se krevní depa, zvýší se hladina krevního cukru jako energetického zdroje buněk a změní se rozdělování krve. Přednost při tom má svalovina, sníží se trávení a některé jiné činnosti organizmu.

Adrenalin v těle vyvolává alarmovou reakci, kdy lze rychle podávat špičkové fyzické výkony, což je pozitivní známkou stresu. Běžci to znají pod pojmem předstartovní horečka. Organismus se však nechá i oklamat. Různé adrenalinové sporty využívají skutečnosti, že se tělo nechá podvést a začne vytvářet adrenalin, ačkoliv není potřeba. Slouží tedy pouze k vyvolání libých pocitů například skokana na gumě při bungee jumpingu. Ačkoliv mozek ví, že ho lano zachytí a on nedopadne z mostu až na zem, tělo to ignoruje, vnímá nebezpečí a produkuje adrenalin. A tohle se dá zažít i při některých dalších podobných činnostech zaměřených na takzvané adrenalinové sporty.



 A teď tedy endomorfin
Endomorfin je endogenní morfin produkovaný lidským mozkem, jehož působení na organismus se vyznačuje až zarážející podobností s přírodním morfiem. Na rozdíl od adrenalinu organismus utlumuje, ukolébává a zabraňuje vnímání bolesti. Nastupuje buď jako protiváha bezprostředně po adrenalinovém šoku nebo v okamžiku, kdy už tělo nemůže dělat nic jiného, než trpět. Jeho působení lze zaznamenat při déle trvajícím tréninku, ale hlavně pak po skončení fyzické aktivity. Závodník je po výkonu jakoby omámený a zažívá příznivé a uspokojivé pocity.

Většina z nás běžců určitě zažila endorfinové opojení. Tedy vlastně euforii u vytrvalostního běhu. S částečně odkrveným mozkem a za hranicí bolesti se při běhu dosahuje tohoto stavu velmi snadno. U vytrvalců pod vlivem endomorfinů nastupuje druhý dech. Znamená to, že jsme dostali do okamžiku, kdy už necítíme nepříjemné pocity. Sice pořád těžce dýcháme, ale začneme se cítit dobře a už nechceme s během přestat. Dokud jsou v pořádku energetické zásoby, tak se nám zdá, že by se v případě nutnosti dalo udržet stanovené tempo třeba po celý den.


Co to tedy pro nás znamená?
Oba dva hormony představují jakýsi hnací motor při jakékoliv fyzické aktivitě, aniž si to uvědomujeme. Se skončením sportovní činnosti má najednou naše tělo potřebu nedostatku těchto látek.

Tady vidíte, proč je nesmysl úplně přestat s jakoukoliv sportovní činností a zejména pak s během. Budete mít doslova do písmene trvalý absťák.

Takže vám doporučuji, nepřestávejte běhat, dokud to jen trochu jde. A když to už nepůjde, tak se snažte alespoň nějak jinak běhání nahradit.

Sami stejně poznáte, že vám to chybí.

 

 

Autor: Zdeněk Smutný

29.11.206