Petr Hének zvítězil v utramaratónu v Rychlebských horách, Alena Hénková doběhla druhá

Petr Hének zvítězil v utramaratónu v Rychlebských horách, Alena Hénková doběhla druhá

Petr Hének zvítězil v utramaratónu v Rychlebských horách, Alena Hénková doběhla druhá

Fantastický výkon předvedli Petr a Alena Hénkovi na utramaratónu v délce 76 km v Rychlebských horách.

 

Ultramaratón Zapomenuté hory – Petr Hének první místo

A tady vám předkládám osobitý komentář k závodu přímo od Petra

Po vítězné Jesenické Horské výzvě jsme se s Alenou namlsali a slíbili si letos aspoň ještě jedno ultra. Rychlebky tolik neznám a nově vzniklý tamní ultra závod přímo vybízel je poznat.

A bylo co poznávat!

Lahodná trailová trasa podzimně zbarvenými lesy, parádní proběhnutí po pohraničních stezkách, technické seběhy i lehké šplhání po skalách. No naprosté trailové orgie.

I přes letošní chybějící tréninkové kilometry jsem se po celou dobu cítil dobře, v kopcích rubal a seběhy se nebál pouštět. Postupně jsem tak očesal soupeře a cca od půlky běžel na čele sám. V cíli to vyšlo na 7:40, takže plán pod osm hodin splněn naprosto.

Maximální spokojenost.

 

Klobouk dolů ovšem před Alenou. Po doběhu jsem si řekl, že si dám relax, jídlo, sprchu a pak jí poběžím naproti. Jdu hodit věci do auta a ona tam na mě bafne, že už je v cíli.

Valil jsem oči, jak si s tím neskutečně poradila. Do cíle se dostala za 9 hodin a 28 minut.

Jen těsně jí unikl první flek!

A v absolutním pořadí i mezi muži skončila na dvacátém druhém místě.

 

A jak to viděla Alena

Abychom se plně ponořili do závodní atmosféry, noc před závodem jsme se ubytovali v Javorníku v místní tělocvičně. Na závod jsem tak byla psychicky i fyzicky maximálně připravená. Start byl v 7:00 hod. Uvítala jsem, že se běží přes den. Oproti HV, kde jsme běželi spolu, jsem se tady musela spolehnout jen na sebe. Největší strach jsem měla z toho, že netrefím trasu a bude mi chybět kontrola.

A je to tady! Rozloučení s Peťou a jdem na to! Po stratu hned mizí a jsem v tom sama. Do 15km běžím ve skupince s chlapama a jednou slečnou, která má neskutečné tempo. Snažím se jí držet, ale vzdávám to. Přece jen mám před sebou ještě spoustu km.

Dobíhám na první čipovou kontrolu, kde se dozvídám se, že mi chybí 2 kontroly, které byly po cestě označeny číslem s kleštěmi. Obava je na místě! Budu diskvalifikovaná? Odpověď nedostávám. Kluci mě utišují, že mi to dosvědčí. Kašlu na to a běžím dál. Říkám si, že to nějak dopadne. Však závod stejně běžím pro radost.

Běžím s nimi dál, ale nějak nestačí mému tempu a tak se dotahuji na další kluky přede mnou. Několik km už běžím s Honzou, se kterým přibíhám na občerstvovačku (36km). Tam nás pořadatelé upozorňují na to, co nás čeká. Nějaké skalky a kopec dolů k vodopádu. Ze skalky byla skála, kterou jsem musela zdolat, protože tam byla kontrola. Vylezla jsem nahoru. Přepadla mě panika. Nemohla jsem se pohnout. Honza se začal smát a šel mi na pomoc.

Na 40. km přišel seběh k vodopádu. Po dvou pádech (naštěstí bez zranění) Honza mizí pryč a já se snažím nezabít. Některé pasáže raději sjíždím po zadku. Na další kontrole se dozvídám, že na první holku ztrácím cca 15 min. V kopci dobíhám Honzu a tempo s ním držím až do 52. km. Tam mi pláchl a dál pokračuju sama.

Běží se mi skvěle a tak makám dál. Z kopce letím, co to jde, a na 64. km se dozvídám, že na první holku ztrácím 5 min. To bych si prostě neodpustila, kdybych to aspoň nezkusila. Tady pro mě začal stíhací závod. Na předposlední kontrole (72. km) jí dýchám na záda. Její výraz, když mě uviděla, mě opravdu pobavil. Snažím se jí držet, ale není už sil ji předběhnout.

Probíhám cílem na krásném druhém místě mezi ženami v čase 9:27:53 se ztrátou na první 2 min.

V cíli čekám, že mě bude Peťa vítat a on nikde. Asi nečekal, že tam budu tak rychle. Našla jsem ho u auta. Byl v šoku. Říkám mu, že jsem druhá a on že první a oba se radujeme. No jak jinak. Je to přece borec!

Byl to můj nejnáročnější závod, kterého jsem se zatím zúčastnila, co se týče délky, výškových metrů a technických seběhů. Byl to nádhernej masakr. Zapomenuté hory se tímto pro mě staly nezapomenutelným zážitkem!

 

Tak co na to říkáte. Fantastické!!!

 

Autoři: Petr Hének, Alena Hénková a Zdeněk Smutný

22. 10. 2017