Jedovnické rybníky jsou balzámem na duši

 

Jedovnické rybníky jsou balzámem na duši

 

 

Asi 25 km od Brna, blízko Blanska, kolem hlavní silnice spojující toto město s Vyškovem leží městys Jedovnice. Okolní lesy v jeho těsné blízkosti tvoří přirozenou vstupní bránu do Moravského krasu. Vzhledem k zeměpisné poloze a neobvyklé štědrosti přírodních úkazů jsou Jedovnice významným střediskem rekreace, turistiky, dále křižovatkou cyklistických tras a také středobodem milovníků vodních sportů.

Dominantou obce však nejsou ani tak historické památky, jako spíš jejich proslavené rybníky, zejména nejrozlehlejší 42 hektarový Olšovec. Ale pro návštěvníky, hledající zde klid a odpočinek a také pro obdivovatele nedotčené přírody jsou ideální hlavně vycházky do klidových oblastí i dalších rybníků, s příznačnými jmény Budkovan, Dubový a Vrbový, za nimiž se již rozkládají překrásné lesy přírodního parku Rakovecké údolí. Je zajímavé i to, že celá oblast je téměř nedotčena civilizací, což zde umožňuje přežití mnoha unikátních botanických druhů a rozsáhlé hnízdění vodního ptactva.

 

O neopomenutelných možnostech houbařů ve zdejších lesích se raději ani moc nezmiňuji.

Před lety jsme v Jedovnicích pořádali svá letní soustředění a tak jsem si řekl, že by nebylo špatné provést vás některou z běžeckých tras, kterých je tu ovšem neuvěřitelné množství.

Pokud budete mít tedy někdy kolem cestu, zastavte se na hrázi rybníka Olšovec, auto nechejte na parkovišti u vody v části obce zvané Barachov a vydejte se třeba po trase, po níž vás teď v následujících řádcích budu navigovat.

Vyběhnete po hlavní cestě nejen maminek s kočárky, ale i třeba zamilovaných párů, po asfaltové silnici podél hráze, ohraničující zelenou vodní plochu, po Jedovnické riviéře.

Po pár stech metrech minete mramorové desky se jmény těch borců, co zde zahynuli při závodech motorových kluzáků a s tichou vzpomínkou na ně se můžete rozhlédnout také kolem sebe, abyste se mohli soustředit již lépe na svůj běh i okolní přírodu.

Prastaré vrby, jejichž větve se sklánějí až ke klidné hladině, vám budou dělat společnost téměř na konec rybníka, kde postupně přechází jeho ostrůvky a laguny v louky plné zářivých květů.

 

Silnička vás povede dál okrajem chatové oblasti, uměle skryté mezi stromy, až k dalším rybníkům a také místům tradičních letních stanových táborů. Po vodní ploše Budkovanu, který právě míjíte, se rozletí hejna vámi vyplašených divokých kachen, hnízdících v jeho březích a ostrovech. Pak pomalu opustíte asfalt a ponoříte se do ticha lesní cesty, která bude po chvíli lemována kaštanovou alejí.

První turistická křižovatka před vámi by vás mohla trochu zmást, ale vydejte se zlatou střední cestou, sice bez značek, ale o to krásnější, tedy hlubokými hvozdy jehličnatých lesů vstříc tichu Rakoveckého údolí. Po chvíli se vám po pravé ruce začnou rozprostírat rozsáhlé lučiny. Klidně se nechejte unést jejich krásou a také vůní postupně sklízené otavy a rozběhněte po jejich měkkém travnatém polštáři dolů směrem k místům, kde se kdysi rozkládala středověká obec Bystřec. Snad se budete stačit vyhýbat i světle fialovým květům ocúnů, jejichž výrazně odlišné zabarvení vévodí v tomto období všem loukám v údolí. Možná vás ta neskutečná nádhera okolní krajiny se svým nebetyčným tichem tak pohltí, že si tu i na chvíli sednete nebo lehnete do trávy a budete v blaženém pokoji sledovat plachtění lovících dravců, jichž křik občas přehluší trylkování ptáků, či koncert cvrčků a ostatního hmyzu. Na chvíli se budete cítit tou součástí přírody, jíž opravdu jsme. Snad vám zde v tento okamžik i dojde jaká je to škoda, že si to jako lidstvo nechceme připustit a také se podle toho chovat. Určitě se vám ze zdejší úžasné oázy klidu a pohody nebude ani chtít vracet do centra civilizace s jeho hlukem a zápachem z výfukových plynů všudypřítomných aut. Zřejmě vám bohužel asi po nějaké bezstarostné chvilce v lůně divočiny nezbude nic jiného, než pokračovat dál. Tak proběhnete rovně lesem a dostanete se na starou, rozbitou asfaltovou cestu, po níž opět vyrazíte vpravo tichem vysokých smrků.

 

Pomalu se, zřejmě s nechutí, budete vracet již i smíšeným lesem zpět, když tu vám překříží cestu zelená turistická značka. Po ní byste se dostali dolů doprava na červenou trasu a dále na okraj Vrbového a Dubového rybníka. Já ale doporučuji běžet po asfaltové silničce až k autokempu zvanému též Olšovec a po stejné cestě se pak nechat přivést po druhé straně největšího Jedovnického rybníka přes splav a kolem fotbalového hřiště až na parkoviště k vašemu vozidlu. Případně někam jinam, na chatu či ubytovnu, jichž je tu docela slušný výběr, odkud jste k dnešnímu pohodovému výklusu vyrazili. Těch asi 12 km vám tak uběhlo, že se možná budete chtít podívat i ještě někam jinam a věřte, že v okolí Jedovnic je toho opravdu hodně ke zhlédnutí. Zcela jistě třeba nedaleká propast Macocha, Rudické propadání, řada rozsáhlých jeskynních systémů, jejichž krápníková výzdoba vám dozajista učaruje, nebo i skvostný unikát architekta Santiniho, Národní kulturní památka, barokní Mariánský chrám v nedalekých Křtinách.

A to nemluvím o možnostech pro cyklistiku, která zde má hlavní křižovatku veškerých tras Drahanské vrchoviny a Moravského krasu, neboť Jedovnice jsou Římem všech cykloturistů.

Tak nevím, jestli jsem vás poměrně značně nesourodým popisem běžecké trasy alespoň trochu nadchl, ale věřte, že až si to sami zkusíte a necháte se zdejším zázračným koutem naší vlasti očarovat, budete se sem nesmírně rádi vracet.

Za to vám ručím.

 

Autor: Zdeněk Smutný

9.8.2014