Blog - vytrvalci na rozcestí

Vytrvalci na rozcestí

 

Quo vadis? Určitě bych se tak mohl zeptat, neboť stav českého výkonnostního běhu je víc než katastrofální. V zemi, která dala světu Zátopka, Jungwirtha a řadu dalších světových či minimálně evropských špičkových běžců, najednou zeje přímo hrozivé vakuum.

A to nejen mezi muži. Ženy na tom nikdy nebyly moc dobře a teď už je jejich výkonnost přímo tragická. Samozřejmě je pár výjimek. Nechci se jich v žádném případě dotknout a předem před nimi smekám, protože bez nich by už byli naši vytrvalci opravdu jen kondičními běžci.

Nemám v podstatě žádné oprávnění takto hovořit, ale 42 let života jsem běhu zasvětil a tak si troufám přece jen svůj názor zveřejnit. Předpokládám, že se proti mně zvedne vlna odporu pomalu na úrovni národně osvobozeneckého boje, ale z tohoto svého názoru nemám kam ustoupit.

Stačí se podívat na výkony našich běžců v minulém století a porovnat je se současnými a je vše hned jasné. A to nemluvím už ani o počtech kvalitních vytrvalců republikové úrovně tehdy a v současné době.

Je fascinující, kam až dospěly současné generace běžců a běžkyň. Není žádná snaha u většiny mladých běžců o nějaké progresívní zlepšování. A když se podívám, co dělají starší veteránské kategorie ve startovním poli za průvan na čele skoro každého závodu, musím se nad tím jen v údivu pozastavit.

V této době, kdy mají všichni neměřitelné podmínky proti nedávným letům, je paradoxem, že běh se stává víc a víc jen módním doplňkem a také díky tomu snadno zneužitelným prostředkem k hrubému tahání peněz z kapes lidí, co se k takzvanému běhání nechají nalákat masírováním médií a řadou mnoha různých webů.

Za peníze v Praze dům. Až tam tyhle všechny monstr akce bohužel dospěly.

Zaplatí se pár elitních borců z afrického kontinentu, aby se ukázalo, jak je závod kvalitní a rychlý a vy ostatní pak jen plaťte. A když se potom podíváte do výsledkové listiny a budete hledat naše borce aspoň kousek za těmi průměrnými zahraničními běžci, spláčete nad výdělkem.

 Na druhou stranu je zase dobře, že se alespoň nějaké takové akce pořádají, jinak bychom už asi i zapomněli, že nějaký závodní běh vůbec existuje. Vždyť na menších regionálních závodech již pomalu běhají jen ty generace, co mají už ledacos za sebou a jdou si spíš popovídat s kamarády a přitom se pobavit se svým celoživotním koníčkem.

Možná mají současné webové stránky smysl pro ty, co potřebují psychickou podporu a motivaci k tomu, aby si dokázali, jací jsou borci, když za cenu poškození organizmu dokončí v davovém šílenství maratón v časech, které už mají opravdu k běhu hodně daleko.

Určitě tyto webové běžecké zdroje všeho možného ukážou nějakou cestu pro totální začátečníky, ale většinou formou neužitečné záplavy různých, občas i protichůdných informací. Doba je taková, musí se nalákat co nejvíc lidí, aby přístupy ohromily potencionální zájemce o reklamu.

Ale co tyhle všechny sdělovací prostředky přinášejí pro těch pár lidí, co se vytrvalostnímu běhu chtějí věnovat naplno a nějakým výkonnostním cílem?

Obávám se, že zhola nic. Žádné podstatné informace k tréninku a jeho souvislostem, či další důležité věci týkající se tréninkového procesu případně jeho plánování!

A tak bych mohl pokračovat dál.

Teď asi namítnete, že od toho jsou trenéři, aby se jim věnovali. Možná kdysi.

Ale kde jsou teď? Většina těch dobrých už buďto zestárla a skončila s aktivní činností a těch pár zbývajících znechuceně odešlo k jiným sportům, či je doba donutila pracovat tak, že už jim na jejich zálibu nezbývá čas. A to musí a většinou vždy musel být v našich podmínkách z jejich strany jen a jen koníček, i když na plný úvazek.

A navíc, koho by trénovali?

Vždyť ani není zájem mezi mladými běžci, co se občas na závodech objeví o takovou řeholi s nejistým výsledkem. Proč by měli něco někomu dokazovat v době, která skýtá daleko jednodušší a podstatně lehčí možnosti pro seberealizaci.

 Pokud se vůbec někdo z této mládeže chce v něčem realizovat.

 Kdo z nich je schopen nejen vydržet, ale hlavně dokázat vůbec odtrénovat roky v takových běžeckých objemech, o kvalitě vůbec raději nemluvím, které už zaručí minimálně nějakou slušnou výkonnost.

Obávám se, že skoro žádný z nich.

Navíc to, co u nás fungovalo v různých sportovních střediscích a přinášelo to i dobré výsledky, to se rozbilo. Jako ostatně všechno v této zemi. Zřejmě jen pro to, že to vzniklo ve špatné době i přesto, že nám celý svět ten systém výchovy talentů záviděl. A to teď nemluvím jen o individuálních sportech, ale třeba také o hokeji či fotbale. Potom je propad v porovnání se světem všude takový, jaký je a nic ho nezastaví.

Pak ovšem vypadá výkonnost na našich běžeckých závodech tak, jak vypadá a nezbývá mi nic jiného, než se nad tím pousmát, když si něco přečtu na webu a případně někde jinde, jakže jsou ti borci dobří…. A možná spíš jen v údivu zaplakat, zakroutit hlavou a odkráčet do důchodu.

Bohužel.

A světlo na konci tunelu nějak nevidím.

Snad je to jen stářím zesláblým zrakem.

Alespoň v to tajně doufám.

I když je pravda, že sem tam něco v dáli teď zabliká. Tak snad se ti mladí kluci, co se derou letos na výsluní, dokážou někam posunout a předvést výkony, které se u nás v minulém století běhávaly jako na běžícím pásu.

Držím jim palce.

 

 

Autor: Zdeněk Smutný

22.11.2014