Blog - Quo vadis AK Drnovice

Quo vadis AK Drnovice

Když jsme před pár lety obnovovali sportovní činnost AK Drnovice, dali jsme si do vínku heslo: „Resuscitace běžců kolem Vyškova.“

Hrnuli se nám noví členové do oddílu a všechno vypadalo růžově. Až jsem měl strach, zda jsme nepřecenili své síly a hlavně možnosti. Nevím, čím to bylo, ale zřejmě běžci v okolí potřebovali nový impuls.

Připravili jsme pro ně tedy celoroční běžeckou soutěž Vyškovská běžecká tour a čekali jsme, jak se všechno vyvrbí.

Jenže postupně přicházelo vystřízlivění z euforie z počátku něčeho nového a nastalo zklamání z přístupu běžců ze širokého okolí. Ne, že bych tady běhalo málo. Jsem hodně překvapený, když vidím, kolik ve Vyškově, ale i v okolí pobíhá sem a tam lidí. Jenže tomu nedávají žádný cíl a na závodech, byť jsou přesně pro ně připravené, se bohužel neobjeví. Startují jen ti skalní a ze starších borců ti, co zdravotně nějak přežívají. A tím pádem je jasné, že nás neustále ubývá ve startovním poli.

Asi jsme prostě nedokázali přilákat davy, které jsou obvyklé na všech závodech po celé republice, ovšem vyjma okresu Vyškov. Je to bohužel tak.

Ovšem velmi mě mrzí, že se k tomu také už přidali i někteří členové AK Drnovice.

Samozřejmě, že řada z vás má takové důvody, kvůli kterým nemůžou přijet závodit nebo aspoň pomáhat při našich domácích sportovních akcích, přes které nejede vlak. To naprosto chápu a s tím se v dnešní době musí počítat.

Ale co ti ostatní?

Některé jsem neviděl od přihlášení do AK Drnovice a to se ještě přihlásili elektronicky.

Je nás na seznamu kolem čtyřiceti, ale aktivních je mnohem míň.

Co s tím dál dělat, to nevím. A abych pravdu přiznal, už mě to unavuje.

Tak si říkám, zda to není naprosto zbytečná věc a ztráta mého času a času těch, kteří mi velmi aktivně pomáhají a bez nichž už bych to fakt zabalil.

Život mi utíká mezi prsty. Že nejsem nejmladší, vidím každý den hned ráno, když se pokouším vstát z postele a hodnotím svůj zdravotní stav.

A nějak o tom všem začínám pochybovat.

Jestli by nebylo rozumnější dělat něco víc smysluplnějšího. Něco, co za mnou bude vidět jako dobře vykonaná práce a určitě také daleko víc oceněná.

Což ovšem není hlavní příčina. Nikdy jsem to všechno nedělal pro peníze. To bych to musel zabalit už před desítkami let, ale přece jen je potřeba vidět za svou prací nějakou odezvu a tu já bohužel pořád čím dál víc postrádám.

Tak čekám, co se letos z té naší činnosti vyvine, a uvidím, co bude dál.

Doufám, že přece jen dočkám toho, že se nás bude objevovat na závodech alespoň tolik, jako v našich počátcích.

Jinak budu opravdu velmi vážně uvažovat, co dál.

 

 

Autor: Zdeněk Smutný

20.8.2016