Blog - malé běžecké zamyšlení

Malé běžecké zamyšlení

 

Svět je čím dál víc plný zla. Tam vraždí šílený střelec, jinde zase nějaká klika deviantů likviduje celé národy. Do toho všeho pak spadne neuvěřitelná náboženská nesnášenlivost mezi národy různého vyznání a to jsme prosím v jednadvacátém století.

O kus dál kosí lidi po tisících hladomor nebo ebola a jinde zase přírodní živly ukazují svoji sílu.

A není třeba ani moc daleko chodit. Vždyť u nás jsme snad na vrcholu špičky ledovce, co se týče zlodějny, okrádání každého z nás a úplatků od spodu až po vrcholné orgány, které mají dohlížet na dodržování práva. Navíc se mezi sebou perou politici a novináři špiní kdekoho a kdeco. Prostě dvěma slovy děs a hrůza.

Slušnost se stala směšným pojmem. Ohleduplnost neznámým slovem. Ale bezohlednost naproti tomu naprostou součástí života všech lidí kolem nás. A ještě se tím někteří i chlubí. Obrazem společnosti jsou pak jedovaté diskuze pod články na různých webových stránkách, v nichž si vybíjí mindráky zakomplexovaní chudáci nejhoršího ražení, co schovávají svou ubohost za primitivní přezdívky.

Co se to se všemi lidmi stalo?

Kam to spějeme?

Nebyly vždy tohle první příznaky nejhorších lidských apokalyps?

A pomalu ani není kam před tím utéct. Valí se to na nás odevšud. Jedna horší zpráva přebíjí druhou. Jedna senzace pak další.

Není se potom čemu divit, že lidé kolem nás se stávají čím dál víc otrlejší a nezajímají se o nic jiného než o svoje sobecké zájmy. Jediným životním smyslem se jim stalo, jak kde koho napálit, okrást, zesměšnit a případně i jakýmkoliv způsobem zlikvidovat.

A podle toho v takhle zavšivené společnosti vypadá i výchova nových generací.

To už je jen tragédie. A vlastně následek nebo spíš důsledky chování lidí kolem mládeže od rodičů přes celebrity až po vrcholné politiky.

Možná by bylo dobré, aby se každý z nás na chvíli zastavil v tom štvaní za něčím, popřemýšlel, pokud je toho schopen a zavčas zatáhl za záchrannou brzdu.

Jinak nebude za chvíli ani co zachraňovat. Vždyť už teď se u nás dostáváme pomalu do válečného stavu mezi generacemi.

V současné době jen hodně málo věcí z nás dělá slušnější lidi. A jednou z nich je běh a také běžecká setkání nejrůznějšího zaměření. Od kolektivních tréninků, kempů až po závody. Tam se setkávají snad poslední slušní lidé této společnosti a je tedy na nás, na běžcích, abychom jako sportovní misionáři započali s obracením národa na správnou cestu. Nevím, jestli to pomůže a jestli je ještě vůbec na to nějaký čas. Ale co nám jiného zbývá, pokud nechceme žít v tak hnusně zdevastované společnosti, než se aspoň o něco pokusit.

Je možnost někam utéct? Není. Je pravda, že se dají vytvořit různé víceméně izolované skupiny lidí s nějakým zaměřením, ale přece tu nejsme od toho, abychom se sdružovali do nějakých sekt a z nich kolem sebe plivali oheň a síru. Nebo případně trpně čekali na konec světa zasažení nějakým pochybným vlivem šíleného fanatika.

Myslím si, že musíme začít pomalu mezi lidi dostávat tu kamarádskou a přesto soutěživou podstatu běžců a pokusit se přitáhnout jich co nejvíce mezi nás, aby se podívali, že se dá žít i jinak. Bez stresů, svinstva, podvodů a závisti.

S úsměvem, pohodou, radostí ze života a pohybu a v neposlední řadě také vlastně správným životním stylem. Kde jinde tohle všechno uvidíte než na běžeckých závodech. A nejvíce na pak na těch malých regionálních, kde se skoro všichni navzájem znají.  Všichni pomohou nově příchozím zapadnout mezi ostatní tak nějak naprosto samozřejmě a automaticky, že jim to ani nijak nepřipadne a bude se jim zdát, že tam patří snad odjakživa. A příklady pak táhnou. To co oni vidí kolem sebe, přenášejí mezi další lidi. Snad i takhle může začít pomalá a zdlouhavá očista společnosti od zaneřáděných mravů.

Možná je to nesmírně naivní pohled, ale je to aspoň něco. Nějaká varianta proti tomu všemu co se na nás valí ze všech stran. Asi jsem hodně hloupý optimista, ale já pořád věřím, že se to podaří a společnost se vrátí aspoň do mezí, ve kterých se bude dát normálně žít.

Nevím, jestli to už není jen výkřik z bezedné tmy, ale doufám, že ne a že se připojí i další a další z nás. Nechci v žádném případě dělat z běhu nějaké nové náboženství, ale jen v něm hledám prostředek k pomalé očistě společnosti. Spíš půjde asi jen o to, snažit se pomalu působit kolem sebe tak, aby i naše děti mohli žít v primárně slušné společnosti.

Možná by bylo dobré pomalu všem lidem říct, že to, co nám přináší štěstí je cesta, ne její cíl. A třeba pro dost lidí se může stát tou cestou ke slušnému životu i běh.

Ať už jako jejich součást nového životního stylu, či alespoň jako únik ze zaneřáděné společnosti gaunerů k těm slušným lidem mezi námi. Ještě pořád zde jsou.

A čím nás bude víc, tím lépe.

V množství je síla, která pak převálcuje tu zlou a špatnou část společnosti a vytlačí ji na periférii, kam odjakživa patřila a měla by patřit.

Tak do toho zkusme jít společně a být všem kolem sebe názorným příkladem.

Co vy na to?

 

Autor: Zdeněk Smutný

27.9.2014