Blog - hlava je největší nepřítel vašeho těla

Blog - hlava je největší nepřítel vašeho těla

Hlava je největší nepřítel vašeho těla

 

Teď asi všichni hledíte, co je to za nadpis. Ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že snad všichni běžci možná poznali, že vůle sice opravdu dokáže zázraky, ale taky pořádně zvládne zamávat s vlastním tělem.

Zdůrazňuji, že se to pravděpodobně netýká běžné nesportující populace. I když už i v současných zaměstnáních, kde jsou někteří pracovníci tak přetížení, že jim jde o zdraví, už to též probíhá, protože si myslí, že všechno zvládnou.

Ona to není pravda. Stejně jako u běhání.

Vůlí se dá dosáhnout hodně, ale musí to být správně směrováno a ne použít hlavu k totální sebe destrukci vedoucí až k trvalým následkům a doživotnímu poškození organizmu.

 

Nemoci? To přeběhám!

Tohle je nečastější případ a musím hned jedním dechem dodat, že jsem se tím řídil celý život. Je fakt, že se to někdy podaří, když nastoupíte nachlazení na start. Pořádně se vypotíte, pak se rychle převlečete a může se zdát, že je všechno v pořádku.

Ale není. Jednou k tomu dojde a někde si obyčejné lehké onemocnění, to nemluvím o těžších virózách a podobných problémech, sedne. A pak je zle.

Zdůrazňuji to právě v tomto období, kdy se ve vzduchu potulují všechny možné i nemožné viry s cílem uhnízdit se ve vašem těle. Je jasné, že tréninkem oslabený organizmus je jejich vděčným příjemcem.

A pak je třeba se zamyslet nad tím, když už vás nějaká ta bestie napadne, zda není lepší dát tělu možnost se z toho bez následků dostat, než trénovat bezhlavě dál a poškodit si dlouhodobě zdraví.

Já vím, říkáte si: „Budou mi chybět kilometry. Tohle není žádná nemoc. Samo to odejde, jak to přišlo.“

To je největší kámen úrazu. Prostě vaše hlava je silnější než vaše tělo a to vesměs nikdy nedopadne dobře.

Je opravdu lepší, dát si pauzu a v klidu se vyléčit. Nic tím neztratíte, těch pár dnů bez tréninku se stejně nic neděje a zachráníte si zdraví a možná i celou sezónu.

 

Zranění? To nic není. To přejde!

Stejně tak je to i při potížích, které vznikly z nějakého problému z přetížení některých částí těla jednostranným tréninkem.

Tady už vám kolikrát nepomůže ani hlava, protože to opravdu nejde. Ta bolest, což je vlastně obranná reakce organizmu, vás dál nepustí. I když jsou výjimky a není nutné chodit daleko, sám jsem zářným příkladem, že i tohle se dá překonat.

Jenže následné léčení stavu, který přejde do chronického problému, se mnohonásobně prodlouží a někdy zůstane i trvalým důkazem toho, že prostě hlava chtěla víc, než tělo sneslo.

A pak se můžete nad sebou jen rozčilovat, zuřit nad tím, že nic nevydržíte. I v tomto případě je lepší se dát v klidu dohromady, než se totálně zlikvidovat. Tady se potom muže stát, že se už třeba bez bolesti nikdy nerozběhnete. Nebo už se nerozběhnete vůbec.

 

Vlítnu na trénink a budu dobrý

A právě toto je snad nejkardinálnější chyba. Tady rozhoduje právě ta vaše vůle. Vy si usmyslíte, že to dokážete a pustíte se do nesmyslného tréninku bez předchozí dlouhodobé přípravy. Bez všestranného základu a řídíte se třeba jen tím, co si kde přečtete a prokombinujete vzhledem k sobě.

To je pak hodně jasná cesta k vašemu rychlému konci. Jak v životě, tak ve sportu chce prostě všechno čas. Dnešní uspěchaná, ba spíš uštvaná doba, vás utvrzuje v tom, že to prostě půjde a basta.

Když nejste schopni sledovat varovné signály vašeho těla, dojde k takovým potížím a změnám v organizmu, že se z toho již nemusíte nikdy vzpamatovat a místo zápolení na běžeckých závodech se začnete potulovat po doktorech a různých ordinacích, kde vám už beztak moc nepomůžou.

Díky své vůli si dokážete ublížit tak, že se z toho už třeba nikdy nedostanete.

Tak mějte na paměti, že zdraví máte jen jedno, ale závodů je hodně.

Sportovní život může být dlouhý a krásný, jen si ho sami nesmíte zkrátit a zničit.

Vaše tělo je jako spořitelna. Veškeré špatné zacházení se v něm ukládá a pak to jednou vybuchne a bude zle.

Nastřádané problémy a potíže se vyvrbí do takových problémů, že nebude stačit ani mrkat očima.

Tak se někdy prosím zastavte a zapřemýšlejte, zda by to občas nebylo rozumnější provést jinak. A věřte mi, že šlo.

Vaše tělo vám za to bez debat poděkuje. Navíc budete mít sami ze sebe radost, že jste v pořádku a běhá vám to víceméně podle představ. Jen zdravý organizmus vám to umožní.

 

A proč vám tohle všechno píši?

Prostě proto, že já jsem tohle nikdy neposlouchal a řídil jsem se jen vůlí. A taky jsem podle toho dopadl.

Už se nikdy nerozběhnu na závodech a budu jen zbytek života s úžasem sledovat, jak jsem si dokázal totálně zničit zdraví.

Právě proto vás prosím, zamyslete se nad sebou a řekněte si, jestli vaše tělo nemá náhodou pravdu, když vám říká, že má dost.

Vrátí se vám to tisíckrát.

A zdravý život je mnohem víc, než jakékoliv výsledky.

To mějte na paměti, aby vám pak nezbylo nic jiného, než se dát na modlení.

 

 

 

Autor: Zdeněk Smutný

15.11.2014