Běhání v Rakoveckém údolí

Pocuchané nervy si můžete spravit i v Rakoveckém údolí

Jsou místa, kde je tak nádherně, že když se tam podíváte, nebudete chtít odejít.
Není třeba jezdit někam daleko za drahé peníze. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a určitě najdete něco podobného, jako máme tady nedaleko Vyškova my.

Chtěl bych vás všechny pozvat do nejkrásnějšího údolí na Drahanské vrchovině, kde je kouzelně v každém ročním období a podzim je tam díky spoustě barev v přírodě překrásný. Rakovecké údolí, to je navíc ještě neskutečná oáza klidu a pohody.
Ptáte se, kudy se tam dostanete? Tak tady jsem pro vás připravil podrobný návod.
Kilometr od konce obce Račice, po silnici směrem na Ruprechtov, je odbočka na rozbitou cestu do přírodní rezervace Rakovecké údolí, které vzniklo jako příkopová propadlina. Je tvořeno horní částí potoka Rakovec, jež zde pramení, kaňonovitým údolím středního toku a přirozeným sousedícím územím. Rozkládají se zde rozlehlé pláně luk, podél meandrujícího Rakovce, které postupně přecházejí ve vysoké stráně, zarostlé hlubokými smíšenými lesy.
Při vstupu do údolí, kterým nás může provést také naučná stezka, je malé parkoviště. Odtud pak můžete vyběhnout nebo případně vyjet i na kole, kamkoliv po tomto překrásném koutu naší země.
Povedu vás tedy po hlavní cestě, která je právě nově opravená. Hned na začátku naší trasy na kopci po pravé straně je ukryté v lesích staré keltské sídliště. Není z něj ale bohužel nic vidět. Museli byste vyšplhat až přímo k místu nálezu starých valů. Již na prvním kilometru naší cesty probíháte poprvé podél zurčícího potoka a míjíte farmu s nabídkou vyjížděk na koních po širokém okolí. Ihned nato se před vámi rozevřou úžasné výhledy na rozsáhlé louky plné nejrůznějších květů vydávajících opojnou vůni, takže se vám bude zdát, že jste se ocitli snad na jiné planetě. Tento pocit ještě umocní neuvěřitelný klid a pohoda, jež vás obestře a vtáhne dovnitř údolí a vy se najednou budete cítit jeho nedílnou součástí.
Na druhém kilometru v dáli pod kopcem zahlédnete jedním okem stálý chatový tábor a bývalý kravín, teď pomalu přestavovaný v honosné rekreační sídlo.

Ihned nato míjíte vlevo artéskou studni, z níž se stal bohužel zdroj pitné vody pro nedalekou obec a na třetím kilometru, když vás zatím po celé trati provázejí tabule naučné stezky, se poprvé ponoříte do hlubokého lesa. Mírným stoupáním jím proběhnete a před vámi se zázračně objeví jakoby vyrostlý opět z další louky mohutný skalní masív. Dá se na něj po pěšinkách mezi stromy a skalami velmi opatrně vylézt a ten úchvatný pohled z vrcholu na část údolí stojí pak za to.
Podél Rakovce u jehož břehů kvetou časně na jaře lány chráněných bledulí tak hustě a tak rozsáhle, že by se daly séct kosou, což dávám jen samozřejmě jako doklad té neuvěřitelně živé rostlinné vegetace v okolí životodárného potoka, běžíte pak v poklidu dál.
Na dalším kilometru míjíte jednu z mnoha místních studánek se živou vodou, Pavlínu a pokračujete volným během, neboť cesta je zde v dost dezolátním stavu, podél dalších luk po levé ruce a lesů lemovanými mysliveckými posedy na čekanou po pravé ruce.
Další stoupání a pak seběh k potoku, nás přivede k jedné z mnoha tragických připomínek černých dějin těchto hlubokých hvozdů, památníku místa vraždy obuvnického učně. Hlídají jej rozložené kolem něho veliké pyramidy z jehličí postavené za dlouhá léta zdejší obrovskou mravenčí kolonií. Proběhnutím přes vodní brod se po červené turistické značce, po které byste došli až k rybníkům do Jedovnice, pustíte potom dál okrajem lesů. V tom okamžiku se před vámi rozprostře malebná louka, skrytá v lesích, na níž se kdysi rozkládala středověká obec Bystřec datovaná dle okolních pěkně upravených archeologických vykopávek a informačních tabulí někdy do 14. století, jež pak zřejmě vypálením zanikla.
Odtud už raději vyběhnete vlevo na lesáckou asfaltovou cestu. Pokud byste po ní pokračovali vpravo, dostanete se také do Jedovnice. Máte za sebou asi 7 kilometrů a tak se pustíte zpět po této cestě opět vlevo a na první křižovatce se horní deštěnou lesní vozovkou nad údolím vydáte podél jehličnatých stromů nazpátky. Hlavní silnička by vás dovedla až do obce Bukovinka.
U Junácké studánky, která v létě napájí řadu okolních táborů, dovedně již po mnoho let skrytých mezi stromy na okrajích luk, se můžete občerstvit a vyrazit po cestě skryté v hlubokém lese přímo pod rozeklanými skalisky pomalu zpět. Nad hlavami vám budou kroužit káňata a občasným výstražným křikem přeruší téměř nábožné ticho hvozdů, jež vás kolem dokola obestírá tak, že se otřesete nejen chladem, ale trochu i strachem.

 

 

                        

Určitě pod návalem těchto dojmů přidáte na tempu. Tato část traťě vedoucí z kopce vás k tomu svádí a je navíc dobře upravená, takže se nemusíte bát úrazu.
S úlevou prolétnete kolem bažiny, kterou neustále doplňuje vodou potok přes kaskádu drobných vodopádků. Zde se napojíte asi tři kilometry před koncem vašeho výběhu na původní trasu, po níž jste spěchali prozkoumat toto neskutečně nádherné místo. Rozevřou se před vámi již známé pohledy, ale z jiného směru, tedy zase trochu změněné, na louky a pak už jen v poklidu, abyste si všechnu tu krásu náležitě vychutnali, doběhnete na parkoviště za doprovodu zpěvu ptactva, bzukotu včel a cvrkotu ostatního hmyzu.
Máte za sebou přibližně 15 kilometrů běhu a určitě vám to v té neustále se měnící přírodní nádheře ani nepřišlo.
Tak když třeba jen pojedete náhodou okolo, nezapomeňte mít v kufru sportovní vybavení, vystupte na chvíli ze životního stresu kolem vás a vyběhněte si do této oázy klidu spravit pocuchané nervy.
Stojí to za to. Můžete mi věřit.

Autor: Zdeněk Smutný

9.5.2014